RECENZE: Ušlapaný městský poslíček se radikalizuje v boji proti autům

Snad Dominika Telekyho sleduje pravidelně lékař, nejlépe kardiolog, napadne možná diváka v průběhu představení brněnského Divadla Husa na provázku Jednou nám za to děcka poděkujou. Tak jeho předlohu, tedy román Vyhoření, překřtil pro potřeby brněnské dramatizace sám autor Petr Šesták.

Nejde možná o její nejpodstatnější, zato však skutečně kardinální dojem. Inscenace se totiž vymyká běžné divadelní produkci a především díky hraničnímu výkonu Telekyho coby takřka nepřetržitě dvě hodiny „šlapajícího“ poslíčka se blíží dojmu divadelního cirkusu.

Jenže tentokrát tu nejde o zapojení akrobatického prvku ke zkrášlení dojemně milého příběhu, ale rovnou o esenci sdělení. Jež vykresluje nepřetržité a vražedné úsilí městského messengera v jeho boji o přežití jak finanční, tak i coby nejzranitelnějšího účastníka hektického silničního provozu.

RECENZE: Text feministky nabídl jen nepřetržitý tok jedovatých plivanců

Jak dominantní je tento výkon Dominika Domkostroje, nazývaného tak kolegy právě pro jeho vysilující roli, dokazuje i „lesní“ pauza, při níž publikum – konsternované předchozím výkonem Telekyho na ukotveném kole – bez hlesu sleduje, jak herec v podřepu a bez jediného slova několik dlouhých minut kouří svoji zaslouženou cigaretu.

Jednou nám za to děcka poděkujou

70 %

Divadlo Husa na provázku

premiéra 25. října 2024

režie: Martin Modrý

hrají: Dominik Teleky, Matouš Benda, Dalibor Buš, Markéta Matulová, Zdislava Pechová

Načež „krysí závod“ nelítostně pokračuje a vyflusaný poslíček s termotaškou na zádech se ve svém odporu k automobilistům radikalizuje už kvůli přitažlivým aktivistkám, z nichž jedna ovšem časem podléhá konformismu, zatímco druhá jej naopak vtáhne do buňky aktivistických radikálů, kde aktéry jejich boj přivede logicky až ke zločinu.

„Provázek“ touto inscenací pokračuje v cestě k mladému divákovi a jeho tématům, což tentokrát svým pojetím podtrhli jak letos pětadvacetiletý absolvent režie Martin Modrý, tak jeho vrstevnice, autorka technicistní výpravy Adéla Szturcová. Eklektický styl režie však věrně kopíruje jak podobu původního Šestákova „románu-pamfletu“, tak jeho téma.

A i když některé pasáže mohou být pro klasické divácké vnímání příliš dlouhé či jen v různých variantách opakované, inscenace až kupodivu drží pohromadě. Zdá se ovšem, že především díky fascinujícímu fyzickému výkonu šíleně šlapajícího Telekyho, jemuž je dovoleno zhroutit se až v poslední vteřině.