Je nám tady spolu tak nějak divně

  0:10aktualizováno  0:10
Jistý filmový scenárista a režisér se zaplete s malým pražským divadlem natolik, že přislíbí napsat pro něj hru. Nazve ji Příběhy obyčejného šílenství a ujme se i divadelní režie. Dvojnásobný debutant se jmenuje Petr Zelenka, progresivní pražskou scénou je nově zrekonstruované Dejvické divadlo a výsledek představuje zatím největší překvapení sezony.

Strukturou vyprávění a originální poetikou navazují Příběhy obyčejného šílenství na Zelenkovy autorské Knoflíkáře a scénář k filmu Samotáři. Navíc se herecký představitel výrazné role maniakálního doktora v Samotářích Ivan Trojan reinkarnuje v inscenaci v postavě Petra, který s obdobnou posedlostí pronásleduje objekt své touhy. Z rodu vykořeněných Samotářů jsou i další postavy, kupříkladu Petrův přítel Moucha, zahánějící osamělost bizarními autosexuálními praktikami.

Přesto nejsou Příběhy obyčejného šílenství divadelní mutací Samotářů a tématicky je zásadně překračují. V postavách Petrových rodičů vnáší Zelenka do příběhu téma mezigeneračního traumatu lidí, hluboce poznamenaných zkušeností normalizace. Petrův otec, za minulého režimu televizní hlasatel ideologické břečky stupidních zpráv, žije s traumatem někdejší služebnosti svého profesionálního hlasu. Matka je zas obětí komplexu užitečnosti, s nímž daruje krev s afektem zestárlé komsomolky, internacionalisticky zjitřené tragédií v Čečně. Poznamenaná minulostí prochází příběhem i postava skladatele Jiřího, jemuž se v náručí mladé milenky cynicky stýská po časech, kdy i vlažné disidentství budilo ženský obdiv...

Dejvické divadlo Praha

Petr Zelenka:
Příběhy obyčejného šílenství

Režie Petr Zelenka j. h.
Scéna Martin Dejwitz j. h.
Kostýmy Jaroslava Pecharová j. h.
Choreografie Klára Lidová j. h.
Premiéra 16. listopadu 2001
Žárovka v ústech

Zelenkova hypersenzitivnost, s níž zkoumá a komediálně využívá lidské úchylky, může připomenout sebeironickou obsedantnost takového Woodyho Allena. Schopnost analytického odstupu od sexuality a jejího vlivu na nesnesitelnou směšnost našich životů si zase nezadá s kunderovským pozorováním člověka, nicméně Zelenkova poetika trapnosti je přes všechny tyto vzdálené příbuznosti nezaměnitelně svá.

Se Zelenkovým groteskním civilismem si výborně porozuměl herecký soubor Dejvického divadla. V projevu Ivana Trojana převládá posmutnělý údiv nad skutečností, že jeho úchylka se takřka ztrácí ve sborovém šílenství ostatních, a v případě vlastních rodičů zůstává pouhou odnoží. Rolí Petrových rodičů se bravurně zhostili hostující Nina Divíšková a zdejší umělecký šéfrežisér Miroslav Krobot. Anatomie jejich současného soužití, Otcova vyhořelost a škubavá aktivita Matky nepřímo odrážejí choromyslnost doby, kterou byli nuceni žít. Scéna, v níž Petr přistoupí na Otcovu utkvělou představu, jestli se do úst může vejít celá žárovka, představuje jednu z nejpalčivějších metafor zážitku normalizace. Dalo se žít aspoň trochu důstojně s takovýmto skleněným roubíkem, který se všichni báli skousnout? Dokud si Petr nevyzkouší pocit ucpaných úst, nemůže procítit ani Otcovo dnešní tiché šílenství.

Hodnověrně zapůsobilo obsazení Jiřího Bartošky, který postavě Jiřího zapůjčil své ochraptělé charizma a nechal se obdarovat jednou z přepočetné sbírky Zelenkových oblíbených úchylek. Vyšlo i hostování pohybově dráždivé Lindy Rybové pro roli figuríny Evy, již k životu probudí mučivá představivost experimentátora Mouchy v podání Martina Myšičky.

Ženské postavy a jejich představitelky - Lenku Krobotovou, Zdeňku Volencovou, Janu Holcovou a Kláru Melíškovou - charakterizuje přece jen větší ukotvenost v reálném světě. Zelenkovy hrdinky sice dočasně podléhají depresím či záchvatům upřímnosti, ale nejsou odsouzeny k věčnému bloudění jako zranitelní zástupci silnějšího pohlaví, hroutící se pod každou deziluzí, tak jako Petrův konkurent Aleš, interpretovaný Igorem Chmelou.

Meze autorovy poetiky
Scenáristická technika proplétání osudů vícero postav vytvářejících mozaiku celku, je však metodou, která na jevišti drobí pozornost na sledování epizod bez silnějšího dramatického napětí. Též závěrečná pointa není vygradovanou křižovatkou, kde by se fatálně srazily všechny osudy.

Jinak řečeno: Zelenka nenapsal univerzální hru, kterou by bez potíží mohlo uvést jakékoliv divadlo prahnoucí po dramatu ze současnosti. Přesto si myslím, že z polistopadové dramatiky právě Zelenkova nepřenositelná poetika i na jevišti dokázala nejpřesněji reflektovat společenské klima 90. let. Asi je jen příznačné, že k tomu došlo bez podpůrných prostředků dotovaných soutěží a v divadle vzniklém až ve svobodných poměrech před necelými deseti lety.

Ivan Trojan jako Petr a hostující Nina Divíšková v Zelenkově hře v pražském Dejvickém divadle.

Autor:
  • Nejčtenější

KOMENTÁŘ: Zajistěte stopy. Jak se vycpávkami nastavuje seriálový šlágr

Závěrečný díl premiérové třetí řady Policie Modrava se přehoupl přes 2,1 milionů diváků, čímž potvrdil její pozici...

RECENZE: Angelina Jolie a Michelle Pfeifferová vedou Hru o trůny tchyní

Pět let po prvním snímku se Angelina Jolie a Elle Fanningová vracejí do rolí kouzelné vládkyně temných blat a její...

VIDEO: Leia je zpátky, příběh žije navěky, vzkazuje závěr Star Wars

Poslední díl Hvězdných válek, snímek Star Wars: Vzestup Skywalkera, který jde do kin 19. prosince, zveřejnil finální...

RECENZE: První akční školka či co to je. Rambo by je rozstřílel na cucky

Něco takového v českém filmu vážně ještě nevzniklo. Na druhou stranu nelze tvrdit, že by takový úkaz chyběl. Neboť...

Premium

Se Štěpánem mě pojí jen víra v dobro a přátelství s Matáskem, říká Pavel Kříž

Pokud se novinář rozhodne udělat rozhovor s Pavlem Křížem, alias Štěpánem Šafránkem z legendární filmové série Básníků,...

Premium

Test kávy v kapslích: Bezpečné, pohodlné, ale drahé potěšení

V kavárně určitě najdete zajímavější druhy kávy, rozpustná je zase levnější. Test jsme zaměřili na kávu v kapslích, z...

Premium

Dějiny čtvrcení v Praze. Nejděsivější případy rozřezaných těl

Děsivé kriminální případy. O těchto čtyřech vraždách mluvila celá republika. Brutální a hrůzostrašné „kouskování“...

Premium

Sex je snadno dostupný, ale nevěra ještě není důvod k rozchodu

Tolerance je podle něj jen povýšenecký postoj k druhému a vytváří korupční prostředí, proto do partnerských ani jiných...

  • Další z rubriky

Hrdinové jako my. Festival na Palmovce nabídne Mein Kampf i pseudooperu

Hrdinové jako my. To je motto, které si letos vybrali pořadatelé mezinárodní divadelní přehlídky Palm Off Fest. Už...

Střihavka se vrací jako Ježíš. Muzikál pobuřoval v Jižní Africe i Rusku

Pro církev a věřící nadmíru kontroverzní dílo, pro fanoušky opěvovaný zážitek. Od prvního světového uvedení muzikálu...

Premium

Díky Gottovi jsem nemusel psát pod pseudonymem, vzpomíná Jiří Suchý

Jiří Suchý oslavil 88. narozeniny, jeho Semaforu je šedesát let. Je to hodně? Principál divadla překypuje energií a...

Neúprosný konverzační lynč i výpověď čtyřicátníků. Říjnová divadla zaujmou

Polovinu podzimu zdobí množství divadelních premiér. Svou první novinku sezony nachystala pražská Xdesítka, v ABC pak...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz