Mezi prvními dorazili ke strašnickému krematoriu hereččini kolegové ze Studia Ypsilon, tedy Petr Vacek a Oldřich Navrátil. Rozloučit se přišla i režisérka a Synkové někdejší spolužačka Lída Engelová, či filmový tvůrce Zdeněk Troška.
„To už je dávno. Myslím, že to bylo někdy před covidem, potom zmizela z veřejného života,“ vzpomínal Troška na poslední setkání s herečkou. „My jsme si jen volali. Zval jsem ji na nejrůznější akce a ona jen odmítala,“ dodal v souvislosti se zhoršujícím se Synkové stavem.
 |
Společně pak dorazila další čtveřice z Ypsilonky: Petr Vršek, Martin Dejdar, Jan Jiráň a Jiří Lábus. „Poprvé jsem s ní hrál, když mi bylo 22 let. Víte, co je to za čas?“ nadhodil Lábus. „Každý ji musel poznat, měla úžasný dar pro humor a partneřinu na jevišti. Úžasně mne trápila a já to rád podstupoval. Byla to osobitá herečka s improvizačním darem. Psala si sama monology, které byly úžasně vtipné,“ zavzpomínal na svou hereckou partnerku Lábus.
Uvnitř smuteční síně pokládali hosté květiny k rakvi, vedle které byla vystavena černobílá fotografie zesnulé a dále i její portrét od Jana Schmida.
„Byl bych hrozně rád, aby toto setkání nebylo dalším smutkem a traumatem, ale aby bylo plné naděje a smíření. Moje první vzpomínka na Janu pochází z roku 1980. K Vánocům jsem dostal gramofonovou desku Takzvaný (swingový) večer na přidanou, kde Jana Synková úžasným způsobem nazpívala jednu písničku,“ zavzpomínal ve smuteční řeči herecký kolega Petr Vacek.
„Jana Synková měla naprosto neuvěřitelné brýle. Udělala z nich svou přednost, nádherný doplněk. Ale nebylo tomu tak vždycky. Když byla na gymnáziu, měli ji všichni za nafoukanou a nezdvořilou, protože nikoho nezdravila, ani profesory. Ale to bylo proto, že se za brýle styděla, takže je odkládala a ty barevné šmouhy, které před sebou viděla, prostě nedokázala rozpoznat,“ zmínil Petr Vacek.
Připomněl její role na jevišti Ypsilonky, její úžasnou schopnost gagu, pointy, improvizace a mistrné charakteristiky postav. „Napadají mě k Janě tisíce a tisíce dalších věcí. Stačilo poslouchat ji, vnímat jí, být s ní. Něco z ní se ve vás otisklo a zůstalo celý život,“ řekl Vacek.
„Počkej na nás, Jani. Od té doby si tě tu necháme v písničkách, ve slovech a ve vzpomínkách,“ uzavřel herec svou smuteční řeč.
„Dost jsi toho tady nechala. Svůj šarm, vtip, hříčky se slovy. Odpočívej v pokoji, jestli tam nahoře není nějaké další jeviště, které by tě bavilo,“ vzkázala Janě Synkové její rodina.
Zemřela herečka Jana Synková, proslula jako teta Kateřina ze Saturnina |
Jana Synková, která napsala i divadelní hru Začarovaný vůl a na kontě měla také písňové texty, byla manželkou zakladatele Ypsilonky Jana Schmida. Divadelník, režisér a kulturní publicista Schmid zemřel loni 3. června.
Podle prvotních informací Synková zemřela v noci na 28. prosince v sanatoriu v Mníšku pod Brdy. Parte později upřesnilo datum jejího skonu. Se Synkovou se plánuje loučit především ansámbl Ypsilonky. Do smuteční síně zamíří také zástupci divadla Broadway, kde Synková několik let hrála tajemnici Květoslavu Hadravovou v muzikálu Mýdlový princ.
Synková po absolvování DAMU získala angažmá v Divadle F. X. Šaldy v Liberci. Poté přešla do Naivního divadla Liberec, pozdějšího Studia Ypsilon, se kterým se na konci 70. let přesunula do Prahy. Z jejích rolí stojí za zmínku Král Ubu, Třináct vůní, Dvanáct křesel nebo Rusalka.
Ve filmu hrála Synková už od studií. Její nejznámější rolí byla teta Kateřina z filmového zpracování slavného humoristické knížky Saturnin, které se dočkalo také seriálové verze pro televizi. Před kamerou se objevila i v seriálech z přelomu 80. a 90. let minulého století Křeček v noční košili a Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek. V obou si zahrála svérázné vědkyně.
Na filmovém plátně ji diváci viděli třeba jako ráznou primářku, která nadbíhá hlavnímu hrdinovi v podání Bolka Polívky ve snímku Kalamita režisérky Věry Chytilové. Nezaměnitelná dikce Synkové obohatila i méně umělecky ambiciózní trilogie Byl jednou jeden polda nebo Babovřesky. Jedním z posledních filmů, ve kterých se objevila, byla komedie Chata na prodej.
Synková se narodila 18. dubna 1944 v rodině pražského advokáta, po předcích ale zdědila i umělecké geny. Dědeček z matčiny strany Richard Josef Menšík i babička Emílie Herrmannová-Menšíková byli významnými osobnostmi Vinohradského divadla ještě před vznikem republiky.
