Cenu jste dostal za „šíření divadelního umění“. Jak tomu rozumíte?
Mám pocit, že název té ceny a důvod, proč mi to dali, není úplně kompatibilní. Dostal jsem to prostě jako dlouholetý principál nezávislého divadla. Ovšem pokud jde o šíření divadelního umění, tak vzhledem k tomu, že děláme náš obrovský projekt Kašparův velký letní výlet a hrajeme na místech, kde nikdo jiný nehraje, tak si myslím, že tu cenu můžu dostat i za to.
Není to ocenění kroku, že jste v 90. letech založil jedno z prvních nových divadel?
Pokud to dobře chápu, tak je náš Kašpar nejdéle pracující nezávislý subjekt od revoluce. Takže určitě.
Chtěl jsem poděkovat hlavně mamince a nestydím se za to, popisoval Frej s Thálií |
Co ta cena pro vás znamená? Je to ocenění práce a síly, které jste obětoval vašemu divadelnímu spolku?
Často jsem vnímaný jako tahoun, bez kterého by Kašpar nebyl… Já přitom naopak ten náš soubor vnímám jako něco, co mně dává energii a já s tou energií lidí kolem sebe velmi šikovně a sofistikovaně pracuju tak, aby nás to co nejvíc bavilo a mohli jsme co nejvíc realizovat sny a šílenosti, co děláme. Takže pro mne je to ocenění souboru a jeho dlouholeté práce.
Máte už jasno, kde tu cenu vystavíte?
Ona je ta cena poměrně veliká... Ale vlastně to vím, protože v našem třetím divadle - divadle v Kochánkách, kde i bydlím - se nachází takzvaná dekadentka, což je společenská místnost s krbem. Tam nyní přibude nová police, kterou montuju příští týden. Na tuto polici evidentně dám cenu.
V jaké formě vlastně Thálie vaše divadlo zastihla?
Posledních asi deset let nám neustále roste výkon a já se to posledních pět let snažím brzdit a pořád se mi to nedaří. Což je poměrně hezký pocit. Teď jsme po prvních spolupracích přibrali rovnou dva mladé režiséry a náš soubor je tak poměrně hodně nakopnutej s jasnou a silnou perspektivou. Takže Kašpar je v opravdu dobré formě. Nerad bych to zakřikl.
GLOSA: Proč divadelní Thálie děkují zrovna letos Miroslavu Hanušovi a svobodě |
Hodně se soustředíte na letní hraní, plánujete tento směr ještě dále rozvíjet?
Náš projekt Kašparův velký výlet jsou prostě štace po místech, kde nikdo nehraje. To znamená, že my si musíme obhlédnout terén, vybrat tam vhodný titul a přivézt si světla, zvuk a někdy ještě jeviště a hlediště. Je to strašně pracné. Ale zažíváme tam takovou krásu, kterou v Celetné určitě nezažijeme. Letos v létě to bylo skoro osmdesát představení a už nyní vím, že příští rok to bude minimálně stejně veliké. A do toho chystáme speciální premiéru, která se bude hrát jenom na Kašperku a nikde jinde. A vím, že v roce 27 budu dělat Shakespeara, který vůbec nebude v Celetné a bude se hrát jen pod širým nebem. Z toho se dá vyvodit, že letní hraní u nás bude hrát stále dominantnější roli.
Říkal jste, že jste nejdéle fungující nezávislý soubor. Inspirovali jste nějaký další? Hlásí se někdo k vašemu odkazu?
V těch devadesátkách zároveň s námi vznikly Buchty a loutky, ty jsou jen o málo mladší než my. Vzniklo také samozřejmě Divadlo Continuo a Formani. Ti všichni dodneška hrají. Vím, že se pár souborů u Kašparu inspirovalo. Když ale nepočítáme, dejme tomu, Jatka a La Putyku, tak tu dnes nějaký nový podobný soubor není. Myslím, že je to tím, že lidé dnes nechtějí patřit do nějakého jasně definovaného souboru, všechno je takové volnější, než za našich starých časů.
Znovu si Cenu Thálie odnesly Tereza Dočkalová a Monika Absolonová |
Jaké máte s Kašparem další plány?
Jak jsme přibrali dva nové režiséry, tak jsem vlastně ustoupil do pozadí. I když shodou okolností budu zrovna v příštím roce dělat tři premiéry, ale jedna bude menší než druhá a třetí. Všechny v Klubovně a budou to opravdu malinké věci. Pak chystám až na léto 27 zmíněného Shakespeara. Jinak budu hlavně produkovat, což u takhle velkého divadla samo o sobě stačí.
Televizní diváci si vás patrně dodnes pamatují primárně jako Edu ze Šakalích let. Stále vám tu roli připomínají?
Mne už rozhodně nepoznávají. Moje současná podoba nemá s tou podobou z devadesátých let v podstatě nic společného. Kromě očí. (smích) To se mi opravdu nestává. A že by na mne někdo křičel kvůli seriálu Národní házená, se mi také nestává. Takže já jsem v pohodě. Jsem taková neznámá hvězdička.
Na jaké představení byste ale takové případné pamětníky pozval, aby pronikli do vaší tvorby?
V současnosti máme asi třicet pět titulů, já z toho nevyberu. Kdyby si chtěli ale užít přímo mě, tak rozhodně Politiku správcovny.
