Ukrajinská umělkyně Ivanna Rada Illyenko působila mezi lety 2004 a 2017 v Baletu Národního divadla, jako sólistka má za sebou velké role v Labutím jezeře, Oněginovi i Louskáčkovi. V České republice ale žije mnohem déle, už v roce 1996 působila jako první sólistka v Ústí nad Labem.
Absolventka Ruské baletní akademie v Moskvě byla dále v angažmá v Kyjevě a ve Stuttgartu. „Vím, že je spousta lidí v Evropě překvapená, ale my jsme to čekali. Žijeme s těmito našimi sousedy už dlouho,“ říká k aktuální ukrajinské situaci Illyenko, která u nás nyní tanec vyučuje.
Máte na Ukrajině členy rodiny?
Ano, celá rodina žije v Kyjevě. Jsme stále v kontaktu. Ale nechtějí odjíždět. Říkají, že nemají náhradní zemi a že Ukrajina musí zvítězit. To je celé. Kyjev zatím opustit neplánují.
Snažíte se jim nějak pomoci?
Oni vědí, že tu na ně čekám a že kdykoli mohou přijet. Pomoci jim mohu jenom tím, že tu budu mluvit s lidmi a snažit se jim situaci vysvětlit.
Váš tatínek je známý režisér, který se ve svých dílech zabývá ukrajinskou historií. Co on na současnou situaci říká?
Jak jsem říkala, žijeme s nimi už dlouho. Za posledních tři sta let, od časů Petra Velikého, jsme od nich nic dobrého neviděli. Hladomory, války, lágry, padesát dva zákazů ukrajinštiny. Marně se snažím vzpomenout na něco dobrého. Ve dvanácti letech mi to bylo vysvětleno, vše jsem pochopila. Mýtus, že jsme bratři, se u nás nepěstoval. Šest členů naší rodiny zemřelo během hladomoru. Čtyři z nich byly děti.
Máte přesto mezi ruskými umělci nějaké přátele?
Víte, já jsem studovala v Moskvě tamní slavnou baletní konzervatoř. Osm let jsem s těmi lidmi seděla v lavici či stála na baletním sále. Zatím se mi nikdo neozval.
Plánujete třeba s dalšími zdejšími ukrajinskými umělci nějakou formu podpory?
Nestihla jsem o tom zatím ani přemýšlet. Čtvrtek byl šílený den a dnes (v pátek) jsem také nespala. Ale nemyslím, že by nějaké umělecké vystoupení pomohlo. Musí být jasně řečeno, že potřebujeme na Rusko uvalit co nejtvrdší sankce. Žádné koncerty, zpívání, tancování. Co nejtvrdší sankce a uzavřít naše nebe. Na zemi to zvládneme, ale máme mnohem menší letectvo. Naši kluci se na zemi rvou jako lvi, včetně civilního obyvatelstva. Lidé jsou motivovaní. NATO se do toho nechce, nikomu se do toho nechce. Všichni nás přitom chtějí podporovat a posílají plačící smajlíky. Dost, to nám nepomůže. Už jsme strašně dlouho nárazníkem mezi Evropou a Ruskem.
Jak reagují lidé ve vašem okolí? Setkáváte se výhradně se solidaritou, nebo se najdou i lidé, kteří mají opačný názor?
Moji kamarádi mne už znají, vše jsem jim dávno vysvětlila. Když jsem ale lidem na rovinu říkala, co si o Rusku myslím, vždy mi to odkývali s tím, že mi rozumí, že jsem Ukrajinka a že je prostě nenávidím. Mně jsou přitom Rusové ukradení. Ale ať k nám nelezou. Nyní jsou všichni v šoku. Z čeho? Rusko se nezastaví a bude pořád válčit. Je to jasný okupant.
Kam až myslíte, že může současná situace zajít?
Jestli jste slyšel ministra zahraniční Lavrova, mluvil o tom, že si Rusko přeje jedinou ekonomickou zónu od Vladivostoku po Lisabon. Tak přemýšlejte, kdo je v cestě.
Je ještě něco, co byste chtěla vzkázat?
Moc všem děkuji za podporu, spoustu lidí je frustrováno a píší mi, že neví, jak pomoci. Milí přátelé, všichni jste někoho volili, pište prosím vašim politikům. Ukrajina potřebuje pomoci ubránit nebe a co nejvyšší sankce Rusku. Jinak to opravdu skončí snad až v tom Lisabonu.
