Že tu existují produkce, které neuznávají klasickou dělbu prostoru na jeviště a hlediště a umožňují divákovi pohybovat se prostorem spolu s herci, je už tak nějak známo. Vždyť patrně nejznámější soubor Pomezí oživuje funkcionalistické vily či opuštěná místa už přes deset let.
Na těchto, většinou beznadějně vyprodaných představeních však potkávám jen vrstevníky či mladší diváky. Imerzivní divadlo přitom neznamená, že se musíte nutně zapojovat do děje, něco říkat či se nedejbože útrpně snažit hrát. V karlínském domě souboru Pomezí, kde jsem zažil už nejeden mystický večer, se stačí jen dvě hodiny procházet.
RECENZE: Mysteriózní zážitek z bažin. V Karavaně strávíte nezapomenutelný večer |
Můžete sledovat jednu konkrétní postavu nebo jen tak bezcílně bloumat a obdivovat se úžasné scénografii. Je to vždy neopakovatelný zážitek. Příkladem budiž aktuální novinka Karavana, která patří k tomu nejlepšímu, co v Pomezí vytvořili.
Žánr imerzivního divadla nově zkoušejí i zavedené scény. Legendární Činoherní klub nedávno pod taktovkou Kostiantyna Zhyrova uvedl novinku Té tmě utíkám Ve Smečkách.
Netradiční žánryJako site-specific se označuje divadlo inscenované mimo tradiční prostory s jevištěm. Jeho diváci se dostanou do opuštěných domů, továren, ale i na pole či hráze rybníka. Imerzivní divadlo pak nechává diváky „vnořit se“ do děje a volně se pohybovat prostorem i příběhem. Mohou třeba sledovat vybraného herce či se jen nechat unášet atmosférou. Zmíněné inscenace kombinují oba tyto přístupy. |
S diváky jsme se sešli v místní kavárně a usadili se ke stolům. Hovor nevázaně plynul, když náhle přiběhl Jakub Burýšek v dámském oblečení a začal překotně vysvětlovat, že dělá záskok za indisponovanou kolegyni. Méně zkušení diváci mu jeho roli zbaštili i s navijákem. Pak už ale přichází Václav Šanda a spolu s Burýškem nás berou na putování po pro běžného diváka neznámých zákoutích divadla i celé slavné ulice Ve Smečkách.
K vrcholům večera patřila návštěva zkušebny, kde se Thálií čerstvě oceněný Viktor Zavadil pustil do rozjímání nad hereckým údělem. Nebo návštěva běžně nepřístupné pasáže do ulice Krakovská, kde potkáváme lehké děvy, které ten úděl mají přece jen ještě o něco těžší.
RECENZE: Smějí se i fackují. Rychlý a další Hráči lehce naznačili zlaté časy Činoheráku |
Samotný závěr něco přes hodinu dlouhé divadelní jednohubky zařídil Dalibor Gondík, který diváky zve na střechu domu, kde bydlí. Závěrečný pohled na ulici Ve Smečkách nabízí netradiční dechberoucí výhled na Prahu a možnost si ještě jednou zopakovat, co všechno člověk za tu hodinu viděl a zažil.
Není škoda nechat si něco takového utéct? Divadlo přece není primárně o sedačkách, frontách na šatnu a padající oponě. Divadlo by odjakživa mělo přinášet hlavně zábavu a zážitky.
