Televizní film Sarabanda navazuje, i hereckým obsazením, na Scény z manželského života.
V Divadle Na zábradlí inscenoval Sarabandu režisér Jiří Pokorný se Zdenou Hadrbolcovou, Miloslavem Mejzlíkem, Gabrielou Pyšnou a Davidem Prachařem.
Drama je upletené ze tří hlavních motivů: setkání někdejších manželů Johana a Marianne, nenávistného vztahu Johana se synem Henrikem a jejich společné lásky k Henrikově dceři Karin, v níž vidí její zemřelou matku Annu.
Dějištěm je lesní samota u jezera. Každý milovník Bergmanova díla si dokáže představit Sarabandu jako televizní film: zdrženlivé, ale neodbytné detaily tváří, pod jejichž povrchem se hromadí žhavá láva emocí.
Útěk z klece do domečku pro panenky
Režisér Pokorný přišel na způsob, jak tuto filmařskou tektoniku nejprve tlumeně skrývaných citů divadelně vyjádřit: výbušnou, expresivně fyzickou stylizací.
Pravda, v první části inscenace ještě zestárlý Johan v podání Miloslava Mejzlíka, zaskočený návštěvou bývalé ženy Zdeny Hadrbolcové, polehává, dokonce spolu hovoří takřka zády k divákům, avšak s nástupem jeho vnučky a syna na scénu se expresivita výrazu stupňuje.
Jestliže jméno Sarabanda odkazuje k nejpomalejšímu baroknímu tanci, pak tempo inscenace záhy otáčky zvyšuje. Významuplně poslouží scénografické řešení – kovová konstrukce klece ve tvaru domu a jeho zmenšenina do podoby "domečku pro panenky".
Klec se pak skutečně stává metaforou uvěznění zvířeckých běsů v nás, domeček objektem touhy po návratu do ztraceného světa dětství. To je však stejně nedosažitelné jako vzpomínka na zemřelou Henrikovu ženu Annu, již manžel, dcera i starý Johan milovali jako světici. Bez její čistoty jsou odsouzeni se navzájem zraňovat, intrikovat anebo třást se před blížící se smrtí.
Prachařova fyzická groteska
Bergmanovo pozdní dílo je trestí jeho poznání vztahů i lidské duše, zároveň nelze přeslechnout, kolikrát postavy vyřknou slovo nevím. Teatrální zveličení utrpení až do podoby fyzické grotesky, zejména u Prachařova Henrika, spolu s jedovatou přesností replik, které do sebe herci nelítostně vrážejí, zbavuje inscenaci nebezpečí pochmurné podívané.
Jen si divák nemůže dělat naději, že jej takovéto krutě zábavné představení, opírající se o jedinečnou hereckou souhru, bude hladit po srsti, to jej spíše chytí za vlasy. Z tohoto pohledu představuje dramatické vyvrcholení příběhu Henrikův pokus o sebevraždu. Závěrečným obrazem smíření Johana a Marianne už napětí rychle slábne, můžeme jej brát spíše jako Bergmanovo poslední rozloučení s věčnou touhou po nalezení klidu a smíru.
INGMAR BERGMAN - Sarabanda
Divadlo Na zábradlí, Praha. Režie Jiří Pokorný, délka představení 180 minut, světová divadelní premiéra 24. ledna 2008.
HODNOCENÍ MF DNES: 90%
