Ten má kupodivu se svým zkaženým životem a ztracenou čistotou daleko větší problémy: věří, že je možné čas vrátit zpátky a smýt ze sebe všechnu špínu. Možná téma iluzornosti našich snů a plánů mělo být v inscenaci činohry Národního divadla tím ústředním. Režie Lucie Bělohradské však žádné téma neakcentuje, plasticky předestírá typickou jižanskou krajinu Williamsových bolestně zraňovaných hrdinů a hrdinek.
Taťjana Medvecká v roli Alexandry, která si nechá říkat Princezna Kosmonopolis, je poskládaná ze zkušené zhýralosti, panovačnosti i soucítění. Dobře ví, co má v životě jakou cenu, najme si gigola, ale dokáže se nad ním i ustrnout.
Předvádí nesentimentální způsob zestárnutí, dojemné ptáče mládí už v sobě dávno zardousila. Michal Slaný v roli Chance bohužel není Medvecké vždy plnohodnotným protihráčem, působí nevyhraněně, s přibližnou pózou rozervance.
Jako protipól sentimentálního vzývání mládí, plného tragického rmutu a mučednické přitažlivosti, s níž si Chance zvolí svou likvidaci, je zkrátka ještě málo výrazný.
Pozadí jejich příběhu tvoří komunální linie místního politického pohlavára Finleye, jemuž Václav Postránecký dal hodně robustnosti, ale i nepřirozeně přiškrceného hlasu.
Ani ve vylíčení jeho praktik se režisérka nedala zlákat k aktualizacím. Její podání je uměřeně spravedlivé: toto je svět podle Williamse. Naléhavější současnou rezonanci však v inscenaci nehledejme.
Tennessee Williams - Sladké ptáče mládí
Národní divadlo Praha.
Přeložil Pavel Dominik, režie Lucie Bělohradská.
Délka představení 120 minut.
Režie: 70 %
Výkony herců: 70 %
Celkový dojem: 70 %
