Hra, která je nyní uváděna pražským divadlem Na Jezerce, byla nejdříve na repertoáru Divadla Na Vinohradech. Tam po jedné sezoně skončila a přešla na nuselskou scénu.
Hlavní představitelka Katty se po dvaapadesáti letech vrací domů pořádně otřískaná životem. Když byla mladá, jednoho dne si sbalila kufry a vzala roha.
Jenže život se s ní moc nemazlil, a tak není divu, že nosí na sobě pořádnou hroší kůži, nešetří sprostými vtipy, vulgární slova jí také nejsou cizí a alkohol je jejím věrným přítelem.
Katty se vrací domů ke svému bratrovi, ten se vyšvihl v zámožného úspěšného muže a má spořádanou skoro dokonalou rodinu - báječnou ženu a úspěšné děti. Jenže nic nezůstává dokonalé dlouho, a Katty pošlou do domova důchodců.
Lásky paní Katty nejsou jen sondou do jednoho lidského života, je to příběh o krutosti. Za vtipem a humorem se skrývá hluboký smutek.
Nejen na krutém příběhu Katty najednou divák zjistí, jak člověk rychle propadne snu a vydává ho za pravdu, která člověka drží nad vodou.
Jiřina Bohdalová je silnou "hráčkou", stačí pohled, pouhé gesto a divák se směje. Otázkou zůstává, zda kdyby Katty hrál někdo jiný, jestli by tuto roli ustál.
Herec Jaroslav Satoranský i Simona Stašová zvládli svoje role se ctí. Vtipný "šmrnc" dodává hře i herecký výkon Věry Kubánkové.
Sympaticky působí střídání jednotlivých časových rovin. Najednou skočí jedna časová linie do druhé, časové pásmo se zase vrací zpět. Přesto se divák stále přehledně v příběhu orientuje. Hra Lásky paní Katty Briana Friela je tak příšerně smutná, ale opravdu krásná.
