Smoček inscenaci uvedl s Ivanou Chýlkovou a Ondřejem Sokolem v hlavních rolích. Před „Činoherákem“ uvedl příběh markýzy de Merteuil a vikomta de Valmont v Národním divadle a v Plzni.
Zažitost textu spolu s režijní precizností spoluvytvořily nejsugestivnější kvalitu inscenace: pozvolna budované a gradované napětí mocensko-milostného souboje ústřední dvojice.
Počáteční tempo je takřka zdlouhavé: znuděná aristokratická společnost se konverzačně protahuje jako studené klubko hadů. Intonačně i gesticky přejemnělý s nelibostí naslouchá pánovitému naléhání své bývalé milenky a důvěrné přítelkyně, aby ji pomstil.
Markýza právě učinila nepříjemný objev: od této chvíle budou muži spíše opouštět ji než naopak. Věkový rozdíl mezi oběma herci pomáhá v psychologické topografii. Mladší vikomt prahne po znovudobytí svého vrcholu – opětovném sblížení s markýzou, zatímco ona již z vrcholu nenávratně schází dolů plná potlačovaného děsu ze stárnutí.
Role obětí cynické dohody obou spiklenců jsou příhodně obsazené: mladičká dvojice Cecilie a Dancenyho v podání Mariky Šoposké a Jana Meduny má přesnou míru čistoty mládí a zneužitelné naivity.
Půvabně krutá je scéna svedení Cecilie. V živočišném teple ložnice se rozvinul talent vikomta jako kličky hadího těla. Co je však škrtící síla hroznýše vikomta oproti markýzině krajtě, hypnoticky sledující úhlavní soupeřku – ctnostně bílou paní de Tourvel v podání Dany Černé.
Lidskému teráriu, jemuž vládnou tito dva bojující plazi, nechybějí ani vědoucí oči stárnoucí paní de Rosemonde, jíž Alena Vránová propůjčila životní zkušenost člověka, jenž se už vysvlékl z nejedné hadí kůže.
Stejně vidoucí je finále Smočkovy inscenace. Hořká pachuť vítězství osamělé markýzy má zásluhou Ivany Chýlkové znepokojivou pečeť katarze. Zábavné i kruté pozorování podstaty lidského chování, jaké skýtá divákům zatím poslední premiéra Činoherního klubu, zaručuje inscenaci dlouhý život.
CHRISTOPHER HAMPTON - Nebezpečné vztahy
Činoherní klub Praha. Přeložili Vladimíra a Ladislav Smočkovi, režie Ladislav Smoček, dramaturgie Vladimír Procházka a Roman Císař, scéna Luboš Hrůza, kostýmy Simona Rybáková, hudba Petr Skoumal.
