Teprve podruhé ve své historii uvede drama Drahomíra a její synové aneb Krvavé křtiny.
Po Otomaru Krejčovi se do "temných" českých dějin ponořil Jiří Pokorný, který Drahomíru svěřil Taťjaně Medvecké, její protihráčku Ludmilu Ivě Janžurové. Bratry Václava a Boleslava si zahrají Vladimír Javorský a Jan Dolanský.
Tylovou předností, ale zároveň též prokletím se stal fakt, že byl dramatikem především politickým. Podle dramaturgyně Lenky Kolihové-Havlíkové je právě to důvodem, proč jeho dramatikou divadla šetří.
"Jeho hry jsou velmi spojeny s dobou, kdy národ usiloval o svobodu a sebeurčení. Takové hry nemusí vždy rezonovat s tématy naší doby. Ale v určitých obdobích se mohou tyto roviny protnout," soudí dramaturgyně.
Krvavé křtiny napsal Tyl pod dojmem kroměřížského sněmu, na němž se pozvolna rozpouštěly naděje z revolučního roku 1848. Tyl byl jedním z poslanců sněmu, a ačkoli se aktivně neúčastnil diskusí, události bytostně prožíval.
"Hra vznikla v lednu 1849, dva měsíce před rozehnáním sněmu, kde se bojovalo o příští podobu monarchie, stejně jako Václav s Boleslavem v 10. století bojovali o vznik českého státu. Tyto politické střety mají společné téma, které řešíme i dnes - jaké je místo českého národa v Evropě. Dalším důležitým bodem je konflikt náboženský - svár mezi tradičním pohanstvím a nastupujícím křesťanským universalismem. V neposlední řadě je hra konfliktem dvou silných ženských postav, z nichž každá má vlastní politickou vizi. I tento feministický aspekt hry je dnes jistě zajímavý," vypočítává Kolihová-Havlíková důvody, pro které může Tyl zaujmout dnešní diváky. Hru samu označuje za dramatickou, plnou vášní a právě dnes velmi aktuální.
Překážkou však může být obrozenecká čeština, tolik nepodobná současné mluvě. "V zásadě jsme zachovali Tylův jazyk, samozřejmě s přihlédnutím k současné jazykové normě. Během zkoušení jsme v textu škrtali s ohledem na situace. Tyl je na současnou dobu velmi květnatý, rozbujelý, některé věci se opakují, takže škrtat je třeba už s ohledem na časovou únosnost inscenace. Text jsme ale nepřepisovali," osvětlila dramaturgyně úpravy.
Podle Lenky Kolihové-Havlíkové inscenace nabídne divákům velké romantické gesto, ale také atmosféru kriminálního příběhu, ozvuk Tylových báchorek nebo dramatickou parlamentní rozpravu.
"Pracně odoláváme pokušení vrazit do naší inscenace sbor víl ze Strakonického dudáka nebo nějaký ten song z Fidlovačky. Pořád dokola vedeme řeči o slovanské krvi, a když pak v noci usínám, dávám si za úkol, abych se probudil do tohoto světa, abych náhodou nestál někde na pomezí s mečem v ruce," napsal před premiérou o Krvavých Křtinách lehkým perem Jiří Pokorný.
