Co ho naučil pan Spejbl? Kdy si připadal jako hrdina? Co cítí k Máničce a co je podle něj v životě nejdůležitější?
Je ti sto let. Bolí tě něco?
Bolí mě všechno, ale když mi kosti občas promažou petrolejem, tak se to spraví.
Co ty tvoje velké oči, kterýma pořád koulíš? Nešilháš z toho někdy?
Sám máš velký oči. Podívej se na sebe.
A nedřevění ti někdy nohy?
Já jsem v pohodě, ale Mánička je pěkný dřevo. A co teprve taťulda!
Pořád slyším, jak někdo říká: „Ten si to představuje jak Hurvínek válku…“ Jenže já si válku nemusím představovat, já už ji jednou zažil, tu druhou, velkou. A od tý doby doufám, že lidi jednou dostanou rozum.
