RECENZE: Čas diskokoulí v Národním pominul. Ani Hordubal ale nepotěší

I ten, kdo se v Hordubalovi těšil na standardní činohru bez výkřiků a lesku diskotéky, bude výsledkem patrně ubit. Novinka Národního divadla oprašující Čapkovu klasiku totiž tři hodiny plyne v nevzrušivé a pro pozornost diváka náročné atmosféře. Překvapivá absence hlavní postavy výsledku příliš nepomohla.

Změna, která se před touto sezonou udála ve vedení Činohry Národního divadla, se před očima běžného diváka poprvé plně projevila ve čtvrtek. To měla totiž v historické budově první scény premiéru inscenace Hordubala, tedy první práce nového kmenového režiséra Michala Vajdičky. A zatímco se téměř před rokem na stejném místě proháněla řvoucí a chroptící techno-zrůda v nevyrovnané, ale vizuálně nápadité Krásce a zvíře, nyní diváci zasedli před poklidné, bezmála tříhodinové drama.

RECENZE: Hlučné Zvíře se v prince nepromění. Hlavně neví, pro koho hraje

Ten rozdíl je markantní. Zatímco režisérka Špinar sázela v premiérách určených historické budově na opulentnost, dekadenci, barvy, střapce, lesk diskokoulí a výkřiky (Manon Lescaut, Sen čarovné noci, Kráska a zvíře), Vajdička jde po textu. Režíruje uměřeně a cílí tak patrně na spíše konzervativnějšího diváka.

Skutečnost, která leckoho jistě potěší, ale nemusí nutně znamenat, že je Hordubal dílem povedeným. Režisér spolu s dramaturgyní Ilonou Smejkalovou sáhli k poměrně radikálnímu kroku, kdy titulní postavu Čapkovy knihy z jednání úplně vyřadili. Postavy se scházejí na karu a Hordubalův příběh divákův vyjevují skrze rozpravy. Zde je třeba ocenit Smejkalové dramatizaci, dialogy popisující děj minulý vůbec nepůsobí šroubovaně a předlohy neznalého diváka patrně komplexně připraví.

Nominace na Thálii mi přišla zvláštní, přemýšlí Zuzana Stivínová

Hordubal

55 %

Národní divadlo

premiéra 1. prosince 2022

režie: Michal Vajdička

hrají: Zuzana Stivínová, Radúz Mácha, Josefína Krycnerová / Kristýna Šobíšková, David Prachař, Jan Bidlas, Alois Švehlík, Johanna Tesařová, Jiří Štěpnička, Vladislav Beneš, Filip Kaňkovský, Igor Orozovič, Zuzana Stavná, Matyáš Řezníček, Filip Rajmont, Alena Štréblová, Sarah Haváčová, Filip František Červenka, Sebastian Jacques, Martina Znamenáčková

Své si odehraje i početný herecký ansámbl, kde dostává největší prostor Vladislav Beneš a Filip Kaňkovský v rolích vyšetřovatelů. Zuzana Stivínová pak dokázala jako zlomená Polana na poměrně malé ploše obsáhnout všechny kýžené emoce. Několik vedlejších rolí se však v celkovém součtu jeví jako zcela zbytečná stafáž.

I přes zmíněný Smejkalové přínos se ale přístup vyřadit ústřední postavu nejeví jako šťastný – vzhledem k tomu, že většina dramatu se odehrává pouze v popisu a ve slovech, Hordubalovi zcela chybí spád. V hospodě, kam z pozadí doléhá hukot pohřební hostiny, tak neustále někdo posedává, přichází a odchází. Monotónnost takového přístupu je v kombinaci s nadbytečnou stopáží až ubíjející. I když se Čapkova detektivka v závěru přece jen nadechne k napínavému rozuzlení, pachuť tříhodinové nehybnosti zůstává.

Ač tedy bylo Špinar vytýkáno leccos a často po právu, příklon ke kratším inscenacím bez přestávek jde zcela v duchu dnešní doby a pomáhá získat mladého diváka víc než důraz na audio a video výkřiky. A i když se snaha přiblížit Čapkova působivého Hordubala, kterého většina patrně zná jen jako položku z hodin literatury, jeví sympaticky, tato tříhodinová inscenace mu patrně nového fanouška nenajde. A to nemusí být zrovna kdovíjaký povětroň.