I tak zkušenou umělkyni, jakou je Helena Vondráčková, rozhodilo ocenění, které v sobotu přebrala v Národním divadle. Herecká asociace jí totiž udělila Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru muzikál a opereta. „Mám trošku trému,“ přiznala. „Této ceny si moc vážím. Kdybych měla jmenovat všechny ty, kteří stáli při mé dlouhé cestě...,“ pokračovala a zmínila, že letos slaví rovných šedesát let na scéně.
Většina národa vás má zaškatulkovanou jako zpěvačku, takže je cena za muzikálové mistrovství možná překvapila…
To jste asi neviděl Šíleně smutnou princeznu, ne? (smích) Samozřejmě se cítím hlavně jako zpěvačka, ale všestrannost mne přivedla i k muzikálu. Mojí první velkou rolí byl muzikál Bídníci, který začátkem 90. let přivezl do Prahy producent Adam Novák. Hráli jsme ho ve vinohradském divadle. Bohužel ne tak dlouho, ale s velkým úspěchem. Byla to pro mne úplně nová zkušenost, moje první velká muzikálová role. Ty další pak přicházely docela rychle za sebou, třeba v Divadle Broadway. A pak přišla krásná nabídka od Milana Lasici, který mne v Bratislavě angažoval do hlavní role muzikálu Hello Dolly. Úloha Dolly Leviové mne bavila, i když to tedy byl úplný vodopád slov. V polovině zkoušení jsem za Milanem zašla a pochybovala, zda to zvládnu. Nakonec se to ale povedlo a z premiéry jsem měla obrovskou radost.
Hello Dolly tedy berete jako roli nejtěžší?
Určitě. Hlavně rychlostí mluvy.
Vondráčková a Preiss převzali Thálii, ovace sklidil Alfred Strejček |
A která role vás nejvíc bavila?
Jedna z těch posledních, tedy Mamma Mia! v Kongresovém centru. Ta mne bavila moc. Krásné písně skupiny ABBA, kterou jsem vždycky zbožňovala. Navíc v čele s The Winner Takes It All, kterou jsem si prosadila v české verzi A ty se ptáš, co já s geniálním textem Zdeňka Borovce. Ten jsem měla v repertoáru od 70. let. Vždycky jsem cítila radost, když jsem ji zpívala. Pak jsem hrála ještě v Muži se železnou maskou, v Baronu Prášilovi…
Ceny Thálie 2024 |
V oficiálním programu k Cenám Thálie se píše, že vaše jméno je synonymum profesionality a všestrannosti. Co na to říkáte?
Tyto vlastnosti jsou základem pro každý muzikál. Člověk musí být multifunkční, musí se umět jak pohybovat, tak zvládnout herecký projev. Já jsem už jako malá holka měla v malém městě - tenkrát městysu - Slatiňany tu šanci tančit, zpívat, hrát na klavír, studovat jazyky. Tedy naučit se to všechno, co je pro žánr muzikálu důležité.
Co vaše muzikálová budoucnost? Máte nějakou roli, co by vás lákala?
Já myslím, že je spousta krásných rolí... Takže doufám, že - i když jsem šedesát let na scéně - ještě neumírám a že nějaká další přijde. Vysněnou roli ale momentálně nemám, většinu slavných muzikálů jsem už absolvovala.
Tu cenu bych přál i Janě, je to vzácný člověk, řekl Preiss nad Thálií |
Zmínila jste svých šedesát let na scéně. Ty rekapituluje aktuální výstava v Tančícím domě. Máte tedy letos takový bilanční rok?
Ano, v Tančícím domě je to podstatě taková bilance toho všeho, co jsem za tu svou dlouhou cestu natropila. Z výstavy mám radost, je nádherně udělaná a zeširoka mapuje mých šedesát let kariéry. Vizuály, fotky, videa, ocenění… Hned tam šoupnu i tuhle krásnou Cenu Thálie (smích). Pracoval na tom tým lidí s nadšením a láskou a je to opravdu vidět.
Co dalšího nyní plánujete?
V nejbližší době mne čeká strašně moc práce: turné v Čechách i na Slovensku. Začínám už příští týden. Pak následuje vánoční koncert v pražské Lucerně, moje tradiční rozloučení s rokem. Zde budou mými hosty Pavel Šporcl a skupina 4 tenoři. A velmi mne potěšilo, že se Česká televize rozhoupala k tomu, aby letos udělala silvestrovský pořad. Tam budu také vystupovat. Osobně pak Silvestr strávím vystoupením v Tatrách. A 4. února si zopakuji O2 arenu, kde jsem zazpívala už letos v červnu. Na to se moc těším. Budou tam trošku jiní hosté, než byli letos v létě, ale ti zásadní chybět nebudou.
