Z dobového rádia se ozývá přerývavý hlas. „Bohemka vyhrála?“ ptá se kdosi. „Houby Bohemka, komunisti a kontumačně,“ zpraží ho druhý. Krátká scénka se objeví v druhé polovině chystané hry V rytmu swingu buší srdce mé, kterou už ve čtvrtek večer zahájí pražské Národní divadlo novou sezonu.
„Je to muzikál klasického typu, to jest dialogová hra se zpěvy, hudbou a tanci,“ popisuje žánr režisér Ondřej Havelka. Spolu s Martinem Vačkářem vytvořil kus na motivy života a díla významného českého jazzmana Jiřího Traxlera. „Hledali jsme motiv, který nám umožní prezentaci muziky Melody Makers. A téma Jiřího Traxlera se nabízelo, osobně jsme ho znali. Potom se z toho vlastně stal zásadní hold té osobnosti,“ přiznává Havelka, který dokonce s Traxlerem točil televizní portrét.
V rytmu swingu buší srdce mé |
Osobně se s ním potkal hned po revoluci. „Byl v Praze několikrát, vždy jsme se setkali. Měli jsme osobní vztah a toho si velice vážím. Dokonce jsme chystali koncert k jeho stým narozeninám, což jsem s ním osobně konzultoval,“ vzpomíná Havelka na akci, která se však nakonec uskutečnila in memoriam.
Velká většina písní, co ve hře zazní, je tedy Traxlerova vlastní tvorba. „Muzikál však mapuje hudební prostředí přelomu 30. a 40. let, tak jsem neváhal zařadit i jiné skladatele. Je to příběh svobodomyslného jazzmana na pozadí příšerné doby,“ dodává Havelka. Písně zazní živě v podání Melody Makers, taneční choreografii připravili Jana Hanušová a Janek Kabelka.
Jiří Traxler(12. března 1912 – 7. srpna 2011) Český pianista, skladatel, textař a hudební aranžér, současník Jaroslava Ježka. Je autorem písní Jedu nocí, Hádej, hadači, Bloudění v rytmu či Růžové brýle, které v minulosti zněly v podání orchestrů R. A. Dvorského či Karla Vlacha. Jeho písně se ozývaly i při projekcích filmů Eva tropí hlouposti, Za tichých nocí či Sobota. V reakci na nástup komunismu v roce 1949 odešel na Západ. Po útěku do Kanady krátce působil v rozhlasové stanici CBC. Pak se ale prosadil jako kreslič v letecké společnosti Bombardier v Quebecku.   |
„Paradoxní je, že největší popularita Jiřího Traxlera a zenit jeho úspěšné kariéry proběhl právě během protektorátu a v prvních poválečných letech. Nástupem komunistů se všechno zhatilo,“ vysvětluje režisér. Hra tedy vedle Traxlerova vzestupu popíše i tehdejší společenskou situaci. Kus částečně vychází z jeho pamětí sepsaných v exilu „Já nic, já muzikant“ a jejich pokračování „Já nic, já muzikant... na penzi“.
V hlavní roli významného hudebníka se objeví Igor Orozovič. „Byla to jasná volba, je to solidní muzikant, pěkně hraje na piano,“ chválí Havelka. Orozovič tedy během představení i několikrát sedne za piano, aby byl dojem autentický.
„Jeho paměti jsou vtipně napsané. Byl dítětem štěstěny, kterému všechno vycházelo. Hodně sebevědomý, miloval děvčata, víno, zpěv. Druhá světová a komunismus mu zasazovaly rány a on to ani moc nevnímal. Tak tím proplouval a když se mu to nelíbilo, odešel,“ popsal Traxlerovu osobnost sám herec.
V muzikálu se dále objeví Jan Bidlas, Pavla Beretová, Karel Dobrý, David Matásek či Martin Zbrožek.
