Je to už osm let, kdy se v pražském Švandově divadle představil Patrik Děrgel jako Hamlet. Tehdejší „severské“ nastudování v podání Daniela Špinara zaujalo publikum i kritiku a kus se hraje dodnes. Lety vyhrané představení si totiž derniéru odbude až v únoru příštího roku.
Jen těsně se tak potkává s aktuální verzí, kterou na druhé straně Vltavy letos na podzim v premiéře uvedl Michal Dočekal. Čerpal ze stejného překladu Jiřího Joska, ovšem zda verze divadla ABC taktéž cílí na mladé diváky, jako svého času verze Špinarova (Děrgelova), zůstává otázkou.
 |
K takovým souvislostem totiž na první pohled vybízí moderně pojatá scéna Martina Chocholouška. Před diváky se úkosem otevírá jakési fotografické či snad filmové studio. Bílé sterilní stěny, neutrální sedačka, koberec, kabely, mikrofony. To vše na plošině z praktikáblů, jejíž spodek zůstává syrově odkrytý a zívá na diváky záměrnou nedotažeností. Zcela bokem navíc stojí líčící stolek, kde se herci před výstupem upravují.
Dočekal tak publikum vytrhává z jeho obvyklé pozice a staví jej do role nevítaného pozorovatele. Dobře tak vyjadřuje dnešní dobu, která rozhodně neklade takový důraz na profesionálně odvedený výkon a raději se rochní v amatérských záběrech z mobilů. Co na tom, že přes všechny ty kabely a roztřesené ruce není nic vidět, hlavní je autentičnost a z ní pramenící bláhové ubezpečení, že kdokoli dokáže cokoli a rozumí čemukoli. Co jiného ostatně aktuálně svádí internetové davy k pocitu, že rozumí odborné problematice lépe než studovaní?
Z Dočekalova Hamleta v ABC tak spíše než generační souznění, které Špinar budoval pomocí odkazů na skandinávskou krimi, ční kritika současnosti, stesk nad odosobněnou dobou a soumrakem profesionálních výkonů.
Skvělí Havlínek i Kaňoková
Shakespearovo výsostné drama vždy dává vyniknout herci v titulní roli. V aktuálním nastudování se jí výtečně zhostil Tomáš Havlínek. Hamletovo šílenství jej ovládá v doslova bouřlivých poryvech, zmítá jím stejně divoce, jako Hamlet nakládá se vztahy okolo sebe.
HamletABC premiéra 30. října 2021 režie: Michal Dočekal hrají: Tomáš Havlínek, Tomáš Milostný, Ivana Uhlířová, Beáta Kaňoková, Filip Březina / Tomáš Weisser, Petr Konáš, Martin Donutil, Vojtěch Dvořák, Eva Salzmannová, Petr Kult / Samuel Toman, Martina Jindrová, Samuel Toman / Tomáš Weisser, Petr Urban |
V kontrastu s Havlínkovou divokostí proto skvěle vyznívá Oféliina křehkost. Smutek a úděs Beáty Kaňokové, se kterou Hamlet po pódiu doslova vláčí, vyvolává v divákovi až fyzický diskomfort. Samotné Oféliino šílenství si pak tvůrci doslova vychutnali, bylo by však škoda prozrazovat více.
V rolích Gertrudy a Claudia zaujmou Ivana Uhlířová a Tomáš Milostný. Oproti živelnosti a temperamentu výše uvedených postav totiž hrají královskou dvojici zcela nezúčastněně. Jako by to byli právě oni, pro které se představení ve studiu chystá. Uhlířová působí zcela ledově, šílenství svého syna se zdráhá uvěřit, a pokud ano, raději dělá, že se jí netýká, a skrývá se pod zmíněnými praktikábly. Milostný pak intrikána Claudia, s výjimkou scény pokání, podává ještě civilněji. „Vypadá jako můj strejda. – Ten vypadá jako každýho strejda,“ okomentovala to ostatně neznámá dvojice diváků o přestávce.
Celkově tedy Dočekalův kus nabízí velké množství kontrastů svádějících k nejrůznějším interpretacím. I díky tomu zůstává zcela aktuální a stává se důstojným, i když zcela odlišným nástupcem populární verze ze Švandova divadla.
