Mám tím na mysli pražské Divadlo X10, které hraje v podzemním sále bývalého Domu uměleckého průmyslu v Charvátově ulici.
Na půl cesty mezi Platýzem a turisty vyhledávanou Kafkovou hlavou se totiž vyplatí sejít po schodech dolů a ponořit se do tajů tohoto specifického domu i uměleckých hlubin, kam zdejší tvůrci zasahují.
GLOSA: Welshovy tíživé noční můry obzvlášť vyniknou u smíchovských kolejí |
Rozhodně se není třeba bát. Pod pojmem alternativní divadlo si široká veřejnost většinou vybaví podivné herce poskakující v podivných a těžko srozumitelných kreacích. I takové produkce lze samozřejmě v Praze navštívit a já byl nejednou svědkem kusů, kdy jsem si nebyl jist, zda vyjevenému rozumí alespoň sami tvůrci. V případě Divadla X10 pod dlouholetým vedením Lenky Havlíkové by však takové předsudky byly chybou.
Rusko muselo naplnit karmu. Je to vlastně velký příběh, říká Andruchovyč |
Hraje se zde divadlo chytré, originální, nápadité, přemýšlející o dnešní době. Navíc s dobrými herci a tvůrci. Z posledních let zde byla velkým zážitkem například Moskoviáda se Stanislavem Majerem a Martinem Pechlátem, kterou zde zrežíroval slovutný Dušan D. Pařízek a na kterou se dorazil podívat i ukrajinský autor Jurij Andruchovyč. Anebo Hábova hostující inscenace Vojcka s vyčerpávajícím výkonem Marka Kristiána Hochmana.
RECENZE: Když se ruská imperiální pýcha rozteče jako splašky z děravé žumpy |
Zmíněná novinka 120 volů vznikla v česko-německé spolupráci. Zdejší umělecký šéf Ondřej Štefaňák ji zrežíroval v lipském Schaubühne Lindenfels, v Praze pak česká verze vznikla pod taktovkou autorky, německé režisérky Evy Schubertové. Diváci uvidí moderní pohled na českou legendu o 120 volech, které svatý Václav posílal na Západ pro zachování míru. Na jejím základě se totiž u nás zvedne 120 „idiotů“, kteří se rozhodli zachránit svět a zamezit jeho aktuální krizi. No jo, jenže co je ta krize? Na to se ve sžíravých a ironických promluvách snaží přijít pětice herců Tereza Hof, Antonie Rašilovová, Lucie Roznětínská, Hynek Chmelař a Václav Marhold. Vznikne tak hodinu a půl trvající působivá féerie.
RECENZE: Na západní frontě klid? Nehloubíme Ukrajincům zákopy i u nás? |
Je třeba upřímně přiznat, že 120 volů patří v rámci tvorby „Iksdesítky“ k tomu náročnějšímu, a pokud se sem chystáte poprvé, vyberte si raději Moskoviádu nebo Na západní frontě klid. Ale i na tento kus tu bylo úplně plno. Což je vzhledem k tomu, že soubor ve svých počátcích hrával ve Strašnickém divadle tak, že bylo víc lidí na jevišti než v hledišti, velice uspokojivé zjištění. Na dobré divadlo si totiž diváci časem cestu vždy najdou.
