Ojedinělých 95 procent získala odkládaná premiéra pražského Divadla Na zábradlí. Její Doktor Živago se Stanislavem Majerem v titulní roli se stal nejlépe hodnocenou hrou roku.
Nejlepší95 % 90 % 85 % 80 % |
„Více než pětisetstránkové veledílo vedle hloubkového popisu postav a jejich vztahů objímá i divoké společensko-politické změny Ruska začátku dvacátého století. Vecpat tohle všechno na scénu divadla tak, aby zůstala zachována křehce specifická románová rovnováha mezi velkou láskou a velkými dějinami, je zcela nemožné,“ zamýšlí se recenze iDNES.cz nad náročnou výzvou, kterou si Zábradlí předsevzalo.
Nejlepší, ale nehraje se
„Jan Mikulášek s Dorou Viceníkovou však přehnanou úctou k dílu ruského nobelisty rozhodně netrpěli. Před diváky tak už poněkolikáté vystavili invenční a vizuálně orgastický sled obrazů, v podstatě už svou uměleckou značku,“ pokračuje text dále (více zde). „Premiéru Živaga provázely odklady, vyčkat na konec sezony se však vyplatilo, na Zábradlí zinscenovali velké divadlo, které korunuje dosavadní úspěchy obrozené scény,“ psali jsme dále ke květnové premiéře. Je trochu paradoxem, že chválený kus nyní pražská scéna kvůli problémům s autorskými právy neuvádí.
Jen o jeden stupínek méně si pak vysloužily dva kusy. Jedním je nedávno uvedená Zimní pohádka oblíbeného pražského Dejvického divadla. Tamní scéna se rozhodla zinscenovat jeden z nejtěžších Shakespearových textů. „I přes zdánlivou rozpolcenost se v Dejvickém divadle povedla velká hra. A možná právě proto, Zimní pohádka tu mrazí (a to nejen skvělým výkonem Davida Novotného), tu baví (momenty Miroslava Krobota a Pavla Šimčíka), ale ani jednou nepadne za hranu parodie sebe sama. Spišákovi se nezvyklý formát podařilo udržet v neuvěřitelně kompaktním celku až do konce,“ psali jsme po premiéře (více zde).
Doktor Živago
Zimní pohádka
Evžen Oněgin
Druhý „devadesátiprocentním“ kusem pak je Evžen Oněgin Klicperova divadla, který zrežírovalo duo SKUTR. „Je to Rusko důvěrně známé, přitom snové, spíš tušené než viděné, což určuje scéna Jakuba Kopeckého, ohromná zimní zahrada plná přízraků s patinou omšelosti a dávné opuštěnosti, v níž ani jedna rekvizita není zbytečná,“ popisuje recenzent Petr Mareček.
„Jako by se malíř Repin s burlaky i krvavým Ivanem Hrozným stal moderním impresionistou i milovníkem grotesky. Snad bude zklamán, kdo si chce odškrtávat známé strofy, ale přistoupí-li po hřmotném prologu s erotikou a regulemi soubojů na obrazivost, rytmus a atmosféru, může mít zážitek, neřku-li až fyzický prožitek, jak z četby nejlepší poezie v koutě nejintimnějším. Kukučka s Trpišovským s romancí špatně milovaných nakládají podobně jako s podmanivým Labutím jezerem, vycházejí z herců a jejich improvizací, ale ještě víc šetří slovy,“ nešetří Mareček chválou nad hrou královéhradeckého divadla (více zde).
2015 v kultuře |
Dojemný kýč nehrozí
A vysokých 85 % dostala novocirkusová premiéra Walls & Handbags, kterou opět připravil SKUTR. „V kontrastu s leckdy přetěžkou výpravou některých novocirkusových projektů působí Walls & Handbags vzdušně a lehce. Vsadit do středobodu hry malého šikovného chlapce je samozřejmě jednoduchý trik, jak si publikum získat hned ze začátku. Tvůrci však jeho rolí dostatečně šetří a dávají vyvážený prostor jemu i zbylým akrobatům. Dojemný kýč nehrozí,“ napsal Tomáš Šťástka k letošní premiéře festivalu Letní Letná. „K výborné show, které nechybějí poetické momenty podbarvené smyčci či dechberoucí akrobatické výkony na hranici možného, pomáhá chytře a jednoduše řešená scéna,“ píše dále (více zde).
Walls & Handbags
Osmdesát procent pak dostalo dalších jedenáct her, jejichž výčet i s odkazy na recenze najdete v boxu. Jmenujme mezi nimi například Lidskou tragikomedii Divadla v Dlouhé, Čičvákovy Bratry Karamazovy a Sokolova Amerického bizona Činoherního klubu či Podivný případ se psem Divadla Kalich. Mezi činohru se zde ale vklínil i jeden muzikál - zaujala Evita pražského divadla Studio DVA v původním obsazení s Absolonovou a Rodenem (recenze zde). A také jedna opera, konkrétně Janáčkovo Z mrtvého domu v režii Daniela Špinara (čtěte zde).
Proč musel Havel sehrát roli panáka?
Na opačné straně žebříčku pak najdeme Verdiho operu Macbeth, kterou letos uvedlo Národní divadlo v režii Martina Čičváka. „V sobotní druhé premiéře zpívala krvelačnou lady slovenská sopranistka Jolana Fogašová, ale bylo to utrpení. Verdi sice nechtěl krásný, nýbrž drsný a ďábelský hlas, těžko to však mohl myslet jinak než v rámci technické kultivovanosti a italského elegantně-vášnivého stylu. Asi by si nepředstavoval skřehotání. Hlas Fogašové je však rozbitý, ostrý a tvrdý, postrádá pružnost, hloubky jí nezní vůbec, výšky bere násilně, o nějakém ztvárnění se nedá mluvit. Tuto roli vůbec neměla zpívat,“ nebrala si servítky Věra Drápelová (více zde) a udělila pouhých 30 procent.
Macbeth
Havel v zemi čeledínů
Podobně nezaujala činohra v brněnském Mahenově divadle Glaserův Havel v zemi čeledínů. „Z jakých mravních či jen obecně lidských východisek text povstal? Proč v něm Václav Havel musel sehrát roli panáka, na kterého okolní svět plný ‚krvavě skutečných‘ příběhů kašle? A proč je skutečných posledních pětadvacet let moravského venkova zaplněno jen všiváky či osudem vláčenými ubožáky?“ táže se v recenzi Jana Soukupová (více zde).
Nejhorší30 % 40 % 45 % |
Jen o deset procent více si pak vysloužila nesourodá trojice. Za činohru to byla one-man show Boba Klepla Vysavač. „Jednoduše nalinkovaná hra slibující oddechovou letní zábavu příliš nefunguje. Problém přitom rozhodně není v herci, Klepl se snaží. Rolí balancuje mezi komedií a stand-up výstupem, s textem žije, pointy vhodně dávkuje do diváků a nebojí se ani improvizace. Ale má k dispozici slabou předlohu, které chybí to hlavní, totiž vtip,“ usoudil v hodnocení Tomáš Šťástka. „Naroubovaná scénka s moderním vysavačem si zde však vůbec nezadá s prezentací na klamavých zájezdech pro důchodce,“ dodává k letošní premiéře scény Studio DVA na vyšehradské Letní scéně (více zde).
Zažni baterku
Čtyřicet procent si vysloužil i muzikál Divadla Kalich Atlantida, který čerpá z hitů Mira Žbirky. „Pravda, oslí můstky v dialogu odkazující k jednotlivým songům skřípají až běda, v čele s výrazem „Zažni baterku“, který uvede píseň Zažni aspoň kúsok sviece. Ale více drásá uši celý scénář Petera Pavlaca a režiséra Jána Ďurovčíka. Tam by známka spadla až k čisté nule,“ podivuje se nad muzikálem Mirka Spáčilová (recenzi najdete zde).)
A stejně neslavně dopadla i další opera Národního Boris Godunov. „Inscenace je scvrklá také kvůli sólistickým výkonům. Divadlo pro titulní roli angažovalo ruského basistu Michaila Kazakova, ale přehmátlo se. Nevadilo by tolik, že Kazakov nevlastní typicky hluboký, mocný a tmavý bas, ostatně ne všichni slavní představitelé Borise měli takový. Vadí, že úporně a násilně přehání deklamaci, skoro mečí a řve, jen aby zamaskoval slabý a úzký hlas a předstíral efekt. Přičteme-li k tomu stejně trapné herecké přehrávání, výsledkem byla parodie na Borise Godunova,“ soudí o březnové premiéře v režii Petra Kofroně Věra Drápelová (čtěte zde).
Redakce iDNES.cz ohodnotila celkem 64 divadelních představení, letošní průměrná známka činí 67,73 %.
