Je nemálo scén, které s koncem sezony využily možnost znovu otevřít a alespoň symbolicky uzavřít nezvyklou divadelní sezonu. Od pondělí se sice smí pořádat hromadné akce až pro tři sta lidí, vzhledem k dalším omezením to však pro ně příliš neřeší. „Moc to nepomohlo, protože nás stále omezují rozestupy,“ hlásí za pražské Švandovo divadlo ředitel Daniel Hrbek.
„Dispozice divadla nám umožňuje naplnit Velký sál s třemi sty místy maximálně 111 diváky. Což je jen o jedenáct lidí víc nad původně povolenou stovku,“ vypočítává šéf scény, která začíná hrát od 1. června.
Ungelt přežije
Hned tři scény však otevřely už v průběhu května. Jako první se do toho pustilo pražské Divadlo Ungelt. Nehraje se však v jeho domácí sklepní scéně, nýbrž na hostování v nedalekém Divadle Metro.
„Pokud bychom hráli na naší scéně v Ungeltu, mohli bychom do hlediště vpustit pouze 29 lidí. Takže finanční ztráta by se ještě prohlubovala,“ vysvětluje ředitel divadla Milan Hein. Ungelt prý na nouzovém stavu tratil tři miliony. Jak ale Hein uvádí ve videu, které scéna pověsila na svůj facebookový profil, divadlo přežije. Jednak pro možnost hostovat až do 17. srpna v Metru, dále i pro ochotu zaměstnanců a herců pracovat za sníženou gáži. Finančně prý pomohly i divácké dary.
A jak se hraje za specifických podmínek, kdy musí diváci nosit roušky a sedět ob sedadlo? „Lidé jsou velice ukáznění a vstřícní. Řekl bych, vyhladovělí. Zážitek z živého setkání s herci jim chyběl. Jsou v divadle šťastni,“ pochvaluje si Hein. „Publikum reaguje spontánně jako předtím. Když se směje, roušky se rozpohybují. Krásný pohled,“ dodává.
V pondělí 25. května se premiérou novinky Protokol otevřelo i pražské Divadlo v Celetné, kde sídlí spolek Kašpar. „Diváci podmínky vesměs dodržují, občas je nutno dohlédnout na zasedací pořádek v sále, aby si lidé nesedali do vynechaných řad,“ popisuje dramaturgyně Lenka Bočková.
„Paradoxem je, že vedle sebe mohou sedět jen dva lidé, ale mohou si být naprosto cizí. To se u nás stalo a jedna paní s tím měla problém, nechtěla sedět vedle neznámého člověka. Náš pracovník pověřený dohledem nad omezeními to ale bleskově vyřešil,“ dodává.
Vtipkujeme, že lépe by se hrálo v Hornbachu, říká ředitel Švandova divadla |
Ve stejný den a taktéž premiérou začalo hrát i legendární ústecké Činoherní studio. Uvedlo zde moderní verzi příběhu o Antigoně. „Diváci jsou disciplinovaní, chápou situaci, drží se omezení. Co se ale děje po zhasnutí světel v hledišti, necháváme na nich a na jejich uvážení,“ hlásí mluvčí scény Petr Kuneš.
„Po těch týdnech, co jsme všichni zvyklí se řídit novými povinnostmi a omezeními, už nikoho nerozhází, že si na baru někdo objedná nápoj v roušce a do hlediště v ní i usedne. I když je ten pohled poměrně bizarní, dneska už vlastně normální,“ dodává Kuneš. „Občas jsou jen lidé zmateni, kde a kdy roušku mít nemusí,“ doplňuje Bočková.
Vykrýt jarní vstupenky
Jako lichý se ukázal strach, že si za téměř tři měsíce, kdy si místo živého umění mohli tak akorát naladit nějaký stream, diváci cestu zpět do divadla nenajdou. „Naše první tři ‚pokoronavirová‘ představení byly dvě premiéry a jedna repríza, v těsném sledu po sobě, tři dny, třikrát Antigona. Jakmile se vstupenky objevily v předprodeji, bylo jasné, že je zájem, po několika dnech bylo vyprodáno,“ potvrzuje Kuneš za Činoherní studio. „Večer co večer máme plno,“ přitakává Hein.
Divadlo v Celetné obnoveným hraním především vykrývá přeložené vstupenky za zrušené jarní termíny. „Kapacita po respektování všech hygienických předpisů je v našem případě kolem 50 až 60 diváků, s ohledem na titul,“ popisuje Bočková.
To prý v některých případech vychází čistě na přeložené vstupenky. „V případech, kde se tímto kapacita nenaplní, není prodej nijak bleskovou záležitostí, i nyní si lidé pečlivě vybírají a zvažují, zda do divadla jít,“ popisuje však dále. „Jsou samozřejmě výjimky, a to jsou skalní příznivci, kteří se na pokladnu dostavili hned po jejím znovuotevření s dlouhými seznamy, na co chtějí vstupenky,“ dodává dramaturgyně Kašpara.
Záběr z inscenování Lettsovy hry Protokol v Divadle v Celetné
A jak se před prořídlým publikem hraje samotným hercům? „Ti jsou po dlouhé pauze natěšení, takže to zatím moc neřeší. Polemizovalo se o tom, jak příjemný či nepříjemný bude pohled do hlediště, kde budou sedět zarouškovaní diváci, ale nemám zatím negativní ohlasy,“ přiznává Bočková. „Myslím, že jsou všichni rádi, že se mohli vrátit do práce a hrát pro lidi. Potlesk po představení bývá o to silnější,“ souhlasí Kuneš.
Zástupci všech tří otevřených scén se však shodují, že současné podmínky lze vydržet jen krátkodobě, a doufají, že podzim nějaké opětovné utužení restrikcí nepřinese.
„Myslím, že dlouhodobější setrvání v takovéto situaci či návrat k uzavření by byl pro mnoho divadel již opravdu likvidační,“ upozorňuje Bočková. A to z finančního i personálního hlediska. „Většina spolupracovníků pracuje na živnost či dohody a není možné jim bránit v hledání jiné práce. Poté ale hrozí, že by po znovuotevření nebyl personál pro zajištění chodu divadla,“ vysvětluje.
„To si ani představovat nechci. Všichni se upínáme k okamžiku, kdy to konečně skončí. Toužíme hrát doma v Ungeltu, ale ne pro 29 lidí, jak to diktují současná nařízení,“ uzavírá Hein.
