Na nejnovější knize věnované našemu divadelnímu fenoménu nejdříve zaujme věk autora. Tomáš Maleček totiž knihu Divadlo Járy Cimrmana po padesátce... vydává v nakladatelství Grada (pod značkou Cosmopolis) ve svých pětadvaceti letech.
„Kdyby mi někdo ještě nedávno řekl, že kronikářem Divadla Járy Cimrmana bude brněnský student historie patřící do generace našich vnuků, zaťukal bych si na čelo,“ píše ostatně v předmluvě ke knize sám Zdeněk Svěrák. Své úvodní slovo nazval Diplomka z lásky v připomenutí toho, že text původně vznikal jako autorova magisterská práce.
 |
Svěrák však následně přiznává, že mladý historik a novinář byl patrně tou nejlepší volbou. „Na rozdíl od Járy Cimrmana, jehož paměťový koeficient byl, jak známo, jen o jednu setinu vyšší, než jakého dosahuje delfín, má Tomáš paměť až chorobně vyvinutou,“ upozorňuje zakladatel souboru a dodává, že vedle talentu svědomitého vědce oplývá ještě smyslem pro humor.
Po takovém posvěcení se pak může čtenář s klidem vrhnout do nějakých dvou set stran, které shrnují historii divadla od Nealkoholické vinárny U Pavouka až po dobu zcela aktuální. Poslední odstavce knihy totiž patří momentům z minulé sezony, kdy se oblíbený soubor musel vyrovnávat s pandemií covidu. Stránky předchozí pak dopodrobna shrnují neradostné časy posledních let, kdy chod divadla vychylovala očekávaná i neočekávaná úmrtí v souboru.
StB v hledišti
Není to však pouze komplexnost, kterou kniha vybavená bohatým obrazovým materiálem zaujme. Maleček vedle rozhovorů s „Cimrmany“ trávil dlouhý čas v archivech. Kromě dobových recenzí z nich vytáhl i záznamy zcela jiného charakteru. Sám Svěrák v knize upozorňuje, že hra Lijavec byla satirou, ve které se spolu s Ladislavem Smoljakem vypořádávali s tehdejším fízlováním. Když se hra po mnoha škrtech a schvalovacích procesech v lednu 1982 konečně objevila na repertoáru, přilákala do řad diváků Státní bezpečnost.
Maleček zde cituje přímo z protokolů, konkrétně pro danou příležitost vytvořeného svazku Sprcha: „Hra je uváděna tendenčně tak, aby obecenstvo pochopilo, že je namířena proti současnému zřízení ČSSR“ či „Velmi negativně působí moment, kdy Vondruška zmizí ze scény a objeví se zde ve staré četnické uniformě s tím, že všechny hosty, kteří měli negativní názory, zatkne“.
Až po letech členové souboru zjistili, že postava Pihrta nejspíš působila jako červený hadr na tehdejšího plukovníka StB Jana Pichrta. Šlo ovšem o čistou shodu náhod, která však ve výsledku vedla k tomu, že se soubor poroučel z branického divadla na strašnickou Solidaritu.
4. října 2016 |
