A skoro by se mi chtělo ten šest let starý titulek zopakovat. Švejka zná každý – Ladovy obrázky, film s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli. Řada lidí (možná oprávněně) tvrdí, že to je obrázek pošramocený, buď Švejk nebyl tak vychytralý, nebo byl jen tupec s půllitrem piva v ruce.
Ani herec Národního divadla Václav Postránecký není s obrazem Švejka spokojen – o vlastním pojetí prý přemýšlel posledních pětadvacet let. Možná přemýšlel, ale nic nového nevymyslel – jím režírovaná "veselohra se zpěvy" v Hybernii budiž důkazem.
Předeslal, že chce představit Švejka netradičního, ba co víc, revolučního. A výsledek? Tenhle přitroublý chlapík s kulatým obličejem je jak vyvařený klon Rudolfa Hrušínského, jako synovec muže, který do sebe ládoval pivo v Ladových fantaziích.
Alespoň takový byl jeho představitel Martin Sobotka, který blbovi přidal jen výraz nuceného entuziasmu, zřejmě okoukaný u bývalého moderátora VyVolených Vlasty Korce. Je vůbec s podivem, že se nikdo "z Vily" na scéně neobjevil. Proč nevzít Vladka, když si tady mohla pár rolí střihnout miss Eliška Bučková nebo moderátor Jan Rosák?
Chyběla už jen Anife
Ostatně, může to být nakonec útěk z písku tekoucí nudy a notorického odříkávání Haškova textu, které tady jinak vládnou – začít tipovat, jaká jména hvězdnou sestavu ještě doplní. Kdo v soukromé hitparádě trumfne Vildu Čoka nebo Jana Čenského? Václav Vydra či Pavel Landovský v rolích opilců asi ještě ne. Ale mohl by dorazit třeba Ivan Vyskočil. Je tady! Chyběla už jen Anife...
Ne, herecky to opravdu významné není. I slovenská hvězda Andrej Hryc podržel partu, když jeho slova při sebemenším pohybu přehlušila udýchanost.
Švejk a kreslíř Petr UrbanJak dopadl nevyhlášený souboj Urban v. Lada? Z recenze iDNES.cz: Skoro to vypadá, že Petr Urban před zadáním úkolu Švejka vůbec nečetl, jen zhlédl oba Steklého filmy a na jejich základě dodal sadu obrázků. |
Hledejme, co stojí za pochvalu. To je těžší hra. Možná snaha. Představení je jinak sledem výjevů, během nichž herci v kostýmech toporně či přehnaně recitují Haškův text a prokládají to občas písničkou. Celé to připomíná bodré silvestrovské televizní retro z poloviny osmdesátých let či pořad Písně ze staré Prahy.
S tím, že mluvená část většinou postrádá jakýkoliv vtip a šťávu, zpívaná využívá banální rýmovačky typu "nevyhledával jsem rvačky/ nezáviděl hračky/ letadélka a vláčky" nebo prověřené, leč zde poněkud zvláštní Ktož jsú boží bojovníci nebo Ach synku, synku.
Nudu a bizarnost podtrhává scéna, jakýsi vyhryzaný čtverec z obřího papundeklu. Pokud by se na Tháliích příště chtěli trochu odvázat, lepšího kandidáta na plyšovou vázu už nenajdou. A vy, pokud jste o Švejkovi uvažovali, zkuste na kus papíru vypsat věci, které si chcete pořídit. Jediná podmínka: žádná nesmí stát víc než 649 korun. Pak jděte a jednu kupte. Místo nejdražšího lístku na Švejka.
J. Hašek , V. Postránecký - Švejk
Divadlo Hybernia, Praha. Režie Václav Postránecký, producent Oldřich Lichtenberg. Délka 150 min. Premiéra 6. listopadu.
Hodnocení MF DNES: 10 %