Známky senzační kuriozity však Zímovo angažmá vykazuje pouze velmi povrchním pohledem. Jednak proto, že Josef Zíma v inscenaci s dlouhým názvem Z jejího života aneb Kabaret Průvan čili Buduj vlast, posílíš mír, Arnolde zpívá hity padesátých a šedesátých let – tedy tvorbu, které se skutečně polovinu svého profesního života věnoval.
A jednak proto, že zpěvák je absolventem DAMU se slušnou divadelní dráhou, zahrnující také řadu charakterních, dramatických rolí. A konečně proto, že v inscenaci funguje také jako určitý symbol doby a někdejší idol hlavní hrdinky.
Léta pro kočku a pod psa
Ředitel Ypsilonky a současně režisér inscenace Jan Schmid říká, že kus, který má dnes premiéru, je jedním z nejambicióznějších představení divadla za několik posledních sezon.
Za krkolomným titulem se skrývá monodrama Jiřího Justa, které Ypsilonka proměnila v duchu své typické metody – kolektivní improvizace a techniky střihu a montáže. Vznikla hra pro čtyři protagonisty a pianistu, která má být reflexí doby čtyřicetileté nesvobody a útlaku – "trapných let pro kočku a pod psa" čili od padesátých let výš.
Roky společenského i morálního marasmu jsou však konfrontovány se současností, a to zdaleka ne s jednoznačně lichotivým výsledkem. Hlavní hrdinkou je herečka, kterou Schmid s Justem "rozštípli vedví" – tedy na současnou starší ženu a její mladé, v mnohém velmi naivní já. V textu se rozdvojené herečce výstižně říká "Dnešní" a "Včerejší" a hraje ji Jana Synková a Renata Rychlá.
"Jistým společným jmenovatelem toho, co jsme žili a žijeme i dnes, je lidská blbost. Nechceme však inscenací jen zesměšňovat, měl by v ní současně být také kus bolesti a zklamání," přibližuje dílo Schmid. Tvarem půjde o činohru, která "přeskakuje" písničkami, básničkami a jinými volnými útvary do kabaretu.
Inscenace by rovněž ráda upozornila například na soudobou krátkozrakost politiků, neuvědomujících si hodnotu kultury. Nehodlá však jít cestou přímé satiry. "Ta rychle shoří, navíc publikum příliš nezajímá, adresnou kritikou doby je obecenstvo unavené," vysvětluje Schmid s tím, že vnímavé publikum porozumí.
Ani minulosti modrých košil a rudých šátků nechce inscenace věnovat jen posměšný škleb. "Bude tam úsměvný nadhled, který však chladne až do mrazení v zádech. Byla to příšerná doba, například ve škole v padesátých letech jsme se báli jeden druhého. Studenti měli moc, vyhazovali kantory nebo spolužáky. Jednu spolužačku před čtvrtým ročníkem svaz mládeže vyloučil jen proto, že se zúčastnila festivalu, na který nebyla svazáckou organizací delegovaná," vybavuje si Josef Zíma. Právě tuto konkrétní vzpomínku v dialogu s Janou Synkovou zpěvák zmíní.
Překvapení Ypsilonkou
"Máme ve hře s Janou dva vlastně docela soukromé rozhovory včetně vzpomínky na to, že nás na DAMU učil stejný profesor, Janu však o dost později než mě. Hlavně mluvíme o minulé době, kterou jsem celou zažil již jako dospělý, takže si ji velmi dobře pamatuju. Včetně muziky padesátých let. Budovatelské písně s popěvky jako ‘vyhrňme si rukávy, než se kola zastaví‘ skládali i moji spolužáci. Mimochodem, nebyly to často marné melodie, jen ty texty byly poplatné a děsivé," pokračuje Zíma, který se těší, jak si na jevišti Ypsilonky zazpívá jiné hity – například semaforské Blues pro Tebe nebo Ginu.
Josefa Zímu totiž někdy mrzí, že se ocitl pouze v kategorii "dechovkář". "Roky, kdy jsem dělal swing či rock’n’roll, jako by neexistovaly. Přitom tuhle hudbu mám dodnes rád a hraju ji na svých koncertech. Podobně jsem lidi překvapil i svým účinkováním v muzikálech Monte Cristo a Cats. Teď je možná překvapím Ypsilonkou," doplňuje s tím, že ypsilonská poetika se mu velice líbí.
