"Každý divadelní profesionál se zalekne té mnohovrstevnatosti," odmítá Krobot poukaz na pomyslné prvenství. Panoramatický Příběh inženýra lidských duší se odehrává v kanadském exilu i tuzemsku na ploše bezmála půl století a v Brně ho chtějí dovést až do současnosti.
Škvoreckého dílo končí sedmdesátými lety, vy hovoříte o oblouku po současnost. Co to prakticky znamená?
Šlo nám o to doťuknout divadelním způsobem některé věci. Nešlo o nějaké proklamativní dotahování původního námětu v jeho zásadních rovinách. Když ale je zmínka o zmatku, totalitě či nepodařené revoluci, pochopitelně si můžete něco domyslet.
Jedním z hlavních témat Škvoreckého románu je problém emigrace. Není pozdě hrát a uvažovat o ní po deseti letech svobody?
V první fázi emigraci zpracovávala jiná média než divadlo: třeba legislativa na jakési sociologickopolitické úrovni. První fáze byla určitě také v rovině vyřizování si účtů přes novináře či dobré historiky. Proto i po deseti letech ještě vznikají a budou vznikat - jak na poli literatury, tak divadla - díla, která se s emigrací budou vyrovnávat.
Škvorecký vám nad scénářem dal volnou ruku?
Udržujeme s ním korespondenční vztah. Petr Oslzlý ho poprvé oslovil už počátkem devadesátých let. Vyjádřil nám plnou důvěru. Ví, jakým způsobem Provázek pracuje, což mu bylo zárukou, že nevznikne divadlo, které půjde po senzacechtivých věcech.
Nebylo lákavější - jak už to udělali filmaři - vrhnout se třeba na Škvoreckého Tankový prapor? Proč právě mnohasetstránkový Příběh inženýra lidských duší?
Jsou zde zahuštěně obsaženy motivy z řady jeho předchozích knih. Nikde jinde nemá takhle pohromadě ironii, milostný příběh, nucené nasazení a to vše s pohledem na období totality u nás i na osudy emigrace - a to vše v kritickém odstupu. Smiřického panictví obecně lidské i fyzické až zde dozrává k náhledu profesora z odstupu jeho pětapadesáti let.
Škvorecký nějak doplňuje trilogii vašeho tandemu s Oslzlým, v níž předchozí díly tvořilo Hrabalovo Rozvzpomínání a Vieweghova Báječná léta pod psa?
Jde o jakési završení volné trilogie. Všechno začalo už s Hrabalem v polovině osmdesátých let, kdy jsme zvolili knihu či román jako objekt divadelní transformace. Zajímá nás pohled současných autorů mapujících peripetie české společnosti ve dvacátém století. Hrabal šel ve vzpomínkách na dětství až do dvacátých let a jeho román končí v letech padesátých. Z jakési odlehčenější polohy u Viewegha, kdy jsme chtěli zobrazit léta sedmdesátá a osmdesátá, se nyní se Škvoreckým obracíme k závažným tématům končícího století. Naše inscenace chce být i holdem dílu muže, který je jedním z našich největších žijících autorů a se svou ženou udělal pro českou literaturu obrovský kus práce. Filmy docenění Škvoreckého díla tolik nepomohly. Inscenaci věnujeme Zdeně Salivarové a její práci v exilovém torontském nakladatelství české a slovenské literatury Sixty-Eight Publishers.
Objeví se Škvorecký na premiéře?
Od počátku naší korespondenční spolupráce se na premiéru moc těšil a chystal se na ni i se ženou přijet. Ze zdravotních důvodů se však se Zdenou Salivarovou přesunuli z Toronta do tepla na Floridu, kde zůstanou až do března. O inscenaci má ovšem velký a živý zájem a co nejdříve mu pošleme videozáznam.
|
Rozhovor s Ivo Krobotem |
Škvoreckého dílo končí sedmdesátými lety, vy hovoříte o oblouku po současnost. Co to prakticky znamená?
Šlo nám o to doťuknout divadelním způsobem některé věci. Nešlo o nějaké proklamativní dotahování původního námětu v jeho zásadních rovinách. Když ale je zmínka o zmatku, totalitě či nepodařené revoluci, pochopitelně si můžete něco domyslet.
Jedním z hlavních témat Škvoreckého románu je problém emigrace. Není pozdě hrát a uvažovat o ní po deseti letech svobody?
V první fázi emigraci zpracovávala jiná média než divadlo: třeba legislativa na jakési sociologickopolitické úrovni. První fáze byla určitě také v rovině vyřizování si účtů přes novináře či dobré historiky. Proto i po deseti letech ještě vznikají a budou vznikat - jak na poli literatury, tak divadla - díla, která se s emigrací budou vyrovnávat.
Škvorecký vám nad scénářem dal volnou ruku?
Udržujeme s ním korespondenční vztah. Petr Oslzlý ho poprvé oslovil už počátkem devadesátých let. Vyjádřil nám plnou důvěru. Ví, jakým způsobem Provázek pracuje, což mu bylo zárukou, že nevznikne divadlo, které půjde po senzacechtivých věcech.
Nebylo lákavější - jak už to udělali filmaři - vrhnout se třeba na Škvoreckého Tankový prapor? Proč právě mnohasetstránkový Příběh inženýra lidských duší?
Jsou zde zahuštěně obsaženy motivy z řady jeho předchozích knih. Nikde jinde nemá takhle pohromadě ironii, milostný příběh, nucené nasazení a to vše s pohledem na období totality u nás i na osudy emigrace - a to vše v kritickém odstupu. Smiřického panictví obecně lidské i fyzické až zde dozrává k náhledu profesora z odstupu jeho pětapadesáti let.
Škvorecký nějak doplňuje trilogii vašeho tandemu s Oslzlým, v níž předchozí díly tvořilo Hrabalovo Rozvzpomínání a Vieweghova Báječná léta pod psa?
Jde o jakési završení volné trilogie. Všechno začalo už s Hrabalem v polovině osmdesátých let, kdy jsme zvolili knihu či román jako objekt divadelní transformace. Zajímá nás pohled současných autorů mapujících peripetie české společnosti ve dvacátém století. Hrabal šel ve vzpomínkách na dětství až do dvacátých let a jeho román končí v letech padesátých. Z jakési odlehčenější polohy u Viewegha, kdy jsme chtěli zobrazit léta sedmdesátá a osmdesátá, se nyní se Škvoreckým obracíme k závažným tématům končícího století. Naše inscenace chce být i holdem dílu muže, který je jedním z našich největších žijících autorů a se svou ženou udělal pro českou literaturu obrovský kus práce. Filmy docenění Škvoreckého díla tolik nepomohly. Inscenaci věnujeme Zdeně Salivarové a její práci v exilovém torontském nakladatelství české a slovenské literatury Sixty-Eight Publishers.
Objeví se Škvorecký na premiéře?
Od počátku naší korespondenční spolupráce se na premiéru moc těšil a chystal se na ni i se ženou přijet. Ze zdravotních důvodů se však se Zdenou Salivarovou přesunuli z Toronta do tepla na Floridu, kde zůstanou až do března. O inscenaci má ovšem velký a živý zájem a co nejdříve mu pošleme videozáznam.
 Režisér Ivo Krobot při zkoušce. |
 Režisér Ivo Krobot při zkoušce. |
