Když se Daniel Špinar před šesti lety stal uměleckým šéfem Činohry pražského Národního divadla, vtrhl na naši první scénu jako velká voda. Stejně dramaticky tu i končí, svůj mandát si dobrovolně zkrátil o rok, vydrží do konce divadelní sezony, aby nemusel sdílet stejnou střechu s ředitelem Janem Burianem. Šéfa kritizuje pro kumulaci funkcí a špatnou atmosféru na DAMU, kterou odhalilo letní vystoupení studentů Ne!musíš to vydržet, jež mluvilo o šikaně, sexismu a vojenském drilu na škole. Burian tam vede katedru činoherního divadla.
Vzhledem k tomu elánu, s jakým jste nastupoval, nepřipadá Vám škoda končit o rok dřív?
Jak se říká, škoda je dobrého člověka. Jsem nyní v situaci, kdy je ten odchod nutný. Takže to škoda není, nebo to spíš nedokážu úplně posoudit.
Vše se zde děje zákulisně, což já jako otevřený člověk nesnáším. Když se naštvu, tak se naštvu. Když něco chci říct, tak to řeknu. Jsem emotivní, jsem prostě umělec. Ale zároveň musím být i manažer.
