Z inscenace Mikve (Jana Boušková, Iva Janžurová a Taťjana Medvecká)

Z inscenace Mikve (Jana Boušková, Iva Janžurová a Taťjana Medvecká) | foto: Archiv Národního divadla

Dámy z lázně i přes nepostřehnutelnou pointu obstály na výbornou

  • 1
Činohra Národního divadla uvádí v české premiéře jenom tři roky starou hru izraelské autorky Hadar Galron (1970) Mikve. Mikve je rituální lázeň, v níž se podle přísných nábožensky ortodoxních pravidel očišťují ženy před svatbou, po menstruaci či porodu, čistě ženské společenství ve hře pak skýtá příležitost pro osm hereček.

Z inscenace Mikve (Iva Janžurová)V inscenaci Michala Dočekala hraje zkušenou lázeňskou Šošanu Iva Janžurová, její mladší spolupracovnici Širu Petra Špalková (alternuje s hostující Vandou Hybnerovou). Obě ženy – názorově odlišné, ta starší velmi konzervativní,mladší svobodomyslná – se v lázni starají o naivní Esti (Jana Boušková), zákeřně pomlouvačnou Hindi (Taťjana Medvecká), ale také manželem – vlivným politikem – týranou Chedvu (Eva Salzmannová).

Tu doprovází v mikve dcera Eliševa (Pavla Beretová), zážitky z domova natolik traumatizovaná, že není schopna promluvit. Dění zdynamizují i "nevěsta" Tehíla (Magdalena Borová), děsící se manželských povinností, a zcela neortodoxní pop-zpěvačka Miki (Antonie Talacková), kterou k návštěvě mikve přiměl její partner, který nedávno nábožensky konvertoval.

Nepostřehnutelná pointa

V první části inscenace se na apartní, z vertikálních strun utkané scéně Jana Duška a při podmanivém hudebním vkladu Miloše Orsona Štědroně seznamujeme s hrdinkami. Divákům nepoučeným o židovské kultuře a problémech Izraele může pomalá expozice posloužit jako sociologicko-etnografický materiál, před přestávkou se ovšem situace zdramatizuje.

GALRON: Má hra není proti náboženství

Čtěte rozhovor s autorkou

Týraná Chedva opustí i s dcerou manžela a pomůže jí přitom mladá lázeňská Šira. Ve druhé části se řada motivů propojí do napínavého příběhu, který vyvrcholí tím, že se ženy v mikve "zabarikádují" a zamknou, protože matka s dcerou se po prozrazení úkrytu musí uchýlit mezi ně.

Z inscenace Mikve (Magdaléna Borová a Pavla Beretová)

V uzavřeném prostoru se některé hrdinky ocitnou dobrovolně, jiné proti své vůli. Ve vypjaté situaci padnou masky (i paruky) a my se o postavách začínáme dozvídat víc. Bohužel je tato situace trochu uměle zpomalována obšírným předestřením spektra problémů (domácí násilí, předsvatební panenství, umělé oplodnění, ortodoxní manželské rituály, volební čachry).

V dost konzervativním jevištním tvaru pak téměř zanikne metaforou zobrazená pointa, rychlá, překvapivá, ale ve ztišeném verbálním vyjádření skoro nepostřehnutelná.

Z inscenace Mikve (Taťjana Medvecká)Přes určité výhrady ke kompozici rád konstatuji, že dámy pražského Národního divadla obstály na výbornou. Hrají znamenitě, vytvářejí plnokrevné, dramaticky vyklenuté postavy, Petra Špalková s Taťjanou Medveckou jsou, myslím, v životní formě, ale obdiv zasluhují všechny.

Dobře vycházejí také "choulostivé" scény koupele, vkusné a výtvarně krásné. Feministický patos hry a inscenace stojí rozhodně za pozornost, i když milovníci subtilnějších divadelních lahůdek mohou považovat dílo za příliš naučné a doslovné.

HADAR GALRON - Mikve
Národní divadlo Praha. Překlad Ester Žantovská, režie Michal Dočekal. Délka představení 170 minut.
Hodnocení: 70 %