RECENZE: Ani romantická, ani syrová. Carmen v Národním je pouze laciná

Nová inscenace Bizetovy Carmen v pražském Národním divadle působí zbytečně. Není jasné, proč byla vůbec uvedena, když nepřináší nic skutečně nového.

Je pravda, že předešlá, dnes již legendární inscenace Jozefa Bednárika, v níž titulní roli zpívala při premiéře Dagmar Pecková, už něco pamatovala, ale právě proto, že Bednárik patřil k těm režisérům, kteří chtěli a (většinou) také uměli něco vymyslet, tak by asi vedení opery první scény mělo obzvlášť pečlivě vybírat tvůrčí tým pro novou produkci.

Jenže inscenace, pod níž je podepsán jako režisér Grischa Asagaroff, vypadá lacině – doslova i v přeneseném slova smyslu. Neměnná scéna se schody tu rozhodně nepůsobí jako nositelka nějakého významu, spíš jen jako v rychlosti načrtnuté řešení, které dá co nejmíň práce a moc nestojí. 

Georges Bizet: Carmen

40 %

Dirigent: Petr Popelka

Režie: Grischa Asagaroff

Národní divadlo, premiéra 10. března 2022

Když je v úvodním výjevu korzující dav na náměstí v Seville choreograficky stylizován do postav jako z nějaké revue, vypadá to ještě, že se bude hrát Carmen právě jako revue. Inu, proč ne. Carmen lze uchopit na sto způsobů – romanticky, realisticky, tvrdě, syrově, hravě, poeticky… Jenže revue se nekoná, vlastně žádná vypracovaná koncepce se nekoná. Aktéři oblečení převážně do džínoviny, vojáci pak do černo-žlutých a černo-červených uniforem chodí po schodech nahoru a dolů a dělají stokrát viděná gesta. Představení se před očima vleče jako nudný film.

Snad by se to celé vyjímalo přijatelně na nějaké letní scéně pod širým nebem, která servíruje představení jako doplněk k turistickým prožitkům. Od první scény by ale člověk čekal nějaký skutečně promyšlený umělecký příspěvek na téma Carmen.

Takto se show nezastaví

Představitelka Carmen by měla mít mimořádné charisma, jak osobnostně, tak v hlasovém materiálu či v přednesu, ideálně dohromady samozřejmě. Výkon gruzínské mezzosopranistky Nany Dzidziguri při premiéře však nevybočil z průměru, hlas působí spíš neurčitě, bledě, ve výškách ostře, ani přednesově nebyl její výkon zapamatovatelný. A paradoxem je, že Stanislava Jirků ve vedlejší roli Mercedes působila na jevišti skoro charismatičtěji než Carmen…

Portugalský tenorista Luis Gomes jako Don José byl ještě slabší – hlas postrádá nosnost, barvu, emocionální náboj. Slavná „květinová“ árie, v níž nešťastný José vyznává Carmen lásku, místo aby takříkajíc „zastavila show“ a chytla za srdce, tak jen odplynula kamsi do ztracena. Lepší dojem z pěvecké sestavy zanechali polský barytonista Lukasz Golinski jako Escamillo a Kateřina Kněžíková jako Micaela.

Dirigentu Petr Popelkovi pak lze přičíst k dobru, že orchestr už od předehry nevedl k okázalému hřmotnému efektu, spíš ke kultivovanějšímu melodickému projevu. Jenže odbytá režie a problematické výkony protagonistů tuhle Carmen staví pod průměr a přispívají k sílícímu pocitu, že působení Per Boye Hansena v čele naší první operní scény nesplňuje očekávání, naopak, představuje velké zklamání.