RECENZE: Iva Janžurová skvěle ztvárnila smrtelnost jedné celebrity

Srovnávat divácky veleúspěšnou Audienci u královny s právě uvedenou hrou Božská Sarah asi není úplně fér, vzhledem ke shodným jménům ústřední herečky a režisérky se tomu nelze úplně vyhnout.

Iva Janžurová na zkoušce hry Božská Sarah | foto: Divadlo Kalich

Po průletu životem britské panovnice Alžběty II. v pražském Stavovském divadle (recenze zde) nyní nazkoušela Iva Janžurová pod taktovkou Alice Nellis svůj vysněný projekt. Fiktivní příběh o stárnutí herecké hvězdy Sarah Bernhardtové, který dramatik John Murrell zasadil do přímořského sídla, připravily pro pražské Divadlo Kalich.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Stejně jako v roli Alžběty II., musí i zde Janžurová přeskakovat mezi jednotlivými životními etapami hlavní hrdinky. Zatímco u Audience šlo skutečně o převlekovou a hereckou ekvilibristiku, zde zůstává po celou dobu na pódiu v jedné roli stárnoucí femme fatale. Avšak pouze fyzicky. Ke svému mládí se Janžurové Bernhardtová vrací ve vzpomínkách. Oživit zašlé zážitky jí má pomoci tajemník Pitou ve ztvárnění Igora Orozoviče. Ten musí Sarah přehrávat postavy jejího života, aby jí tak pomohl najít nit či nahodil dávnou repliku.

Murell šel do důsledků, Bernhardtová má umělou nohu, většinu času tráví na pojízdném křesle, dojde i na slavnou roli Hamleta či problémy jejího partnera s morfiem.

Božská Sarah

Divadlo Kalich

premiéra 15. prosince 2015

režie: Alice Nellis

hrají: Iva Janžurová, Igor Orozovič / Kryštof Hádek

Hodnocení­: 70 %

Více než kroniku jednoho života však hra nabízí obecné zamyšlení nad smrtelností a vyrovnání se s ní, které předválečnou celebritu světového formátu mohlo hodně bolet. Nellis s Janžurovou se zásadní myšlenku hry povedlo ztvárnit hned dvěma scénami. Jednou je fiktivní rozhovor s Oscarem Wildem, který Bernhardtová vede v jakémsi polosnu. Druhým pak krásný moment se stárnoucím mimem, který úžasná Janžurová za skvěle zvoleného hudebního doprovodu podává jako skutečný vrchol večera.

Božská Sarah je oproti Audienci komornější a neblyští se takovým defilé hereckých jmen. I ona se však může opřít o skvělé výkony, hezkou projekci a dobrou hudbu. Případný technický náskok Stavovského divadla pak stahuje přístupnější předlohou.