Morávek v tandemu s Petrem Oslzlým vytvořil vlastní scénář s přihlédnutím ke Camusově dramatizaci, jež je u nás nejhranější. Komplikovaný Dostojevského román není jen úžasnou galerií lotrů a trpitelů, ale udivuje stále palčivými tématy.
Například utopické představy posvěcené hromadným násilím lehce připomenou dnešní teroristy. Brněnské inscenátory však zaujala hlavně postava Stavrogina jako prototypu soukromého, vnitřního zla, které pomalu rozežírá okolí. Stavroginův kumpán Verchovenskij, halasný demagog a zbabělý tlučhuba řičící o obrodě a organizující skandály, dostal daleko menší prostor.
Jiný "běs", blouznivý idealista Kirilov, se na jevišti neobjeví vůbec. Přestože Morávek jemně nakousne řadu románových, společenských či náboženských témat, vše se točí kolem Stav- rogina. Tříhodinová inscenace tak zůstává intimním svědectvím o člověku, jehož démonický nihilismus plive do tváře samému nebi.
Morávek se na popis Stavroginova vnitřního zápasu dívá bez zbytečných režijních a scénických ornamentů a někdy až překvapivě nezúčastněně. Neodpustí si pár účinných efektů včetně ryčných hudebních jinglů Petra Hromádky. Pseudorevoluci, požár městečka, ale také osobní zkázu zastane velký oheň, v němž promítané plameny olizují béžové stěny prosté scénografie.
Morávka více než třaskavé ideje zajímají mnohem hořlavější lidské vášně a neřesti. Jeho inscenace se soustředí na miniatury hereckých akcí, avšak v rovině celkového vyznění tato mozaika pokulhává.
Divák si ovšem na Provázku prožije řadu výtečných výkonů. Charizmatický Jan Budař předvádí líbivého a lhostejně poklidného zlosyna: blazeovaný mladík s blond parukou neustále odhazovanou z čela se z klidu vytrhne jen málokdy a vlastně umně zrcadlí řadu svých herecky křiklavějších protivníků.
Skvělý je také Jiří Vyorálek v roli Verchovenského, umolousaného nahrbeného agitátora, jehož prohnanost a úskočnost je průhledná, přesto však strhující. Huhňavý vyžírka Lebjadkin Luboše Veselého je skvělou studií uťáplého ruského příživníka. Ivana Hloužková v roli jeho jurodivé sestry si lehce poradila s velmi expresivními polohami bláznivky šílící láskou.
Celou tetralogii nejen z ekonomických důvodů sevřou stejné kulisy Jana Štěpánka, které se díky svícení a důmyslnému využívání prostoru ani při třetím dílu neomrzely. Morávek se v příští sezoně na Provázek vrátí jako staronový umělecký šéf. Jeho opakované námluvy v podobě adaptací Dostojevského mají evidentně pozitivní vliv na celý soubor. Herecká plnokrevnost to dokazuje.
F. M. DOSTOJEVSKIJ - Stavrogin je ďábel!
Divadlo Husa na provázku Brno. Režie Vladimír Morávek, scénář Vladimír Morávek a Petr Oslzlý, scéna Jan Štěpánek, kostýmy Sylva Zimula Hanáková, hudba Petr Hromádka.
