K letošním šedesátinám si Barbora Hrzánová nadělila vysněný dárek. Se svou kapelou Condurango totiž vydala album na vinylu. Vedle toho se začátkem listopadu poprvé objevila na jevišti pražského Divadla Ungelt. Spolu s Jaromírem Dulavou zde totiž nastudovala novinku Dvojka.
Podle Hrzánové se v ní hraje o lásce ve všech podobách. „Náš kousek se odehrává v severoanglickém pubu, který vedou hostinští manželé, což jsme tedy my dva. Mají ten typ hospody, který já ráda. Když v takové čtyřce mají dobrou plzeň, potkáte tam celý svět. Fellini by tam sednul a už by se nehnul,“ naznačuje. „Proto taková místa tak ráda navštěvuji. V této naší hospodě se tedy objevují různé postavičky, tuším, že každý z nás jich hraje ještě asi sedm. Ani jedna z nich přitom není banální. Všechny chtějí najít smysl života, lásku a pochopení,“ láká na novinku Ungeltu.
Hrajete zde s Jaromírem Dulavou. Poslední roky jsem ale byl zvyklý vídat vás na jevišti téměř výlučně s Radkem Holubem. Proč najednou změna?
(smích) My se nerozvádíme, to opravdu ne. Loni jsme touto dobou měli v Kalichu premiéru Dobře rozehrané partie, když tu přišla nabídka od (ředitele Ungeltu) Milana Heina. Ač vystupuji v podobně komorní Viole, v Ungeltu jsem nikdy nehrála. Naše představení je navíc na pomezí hořkosladké klauniády, což je žánr, který mám strašně ráda. Ten balanc na hraně, zda se má člověk ještě smát, nebo už plakat… Kvůli tomu v podstatě hraju divadlo. Navíc i partner byl jasný. Lála Dulava má dva metry, já jsem hobit, takže i figurálně je to moc pěkný zážitek. (smích)
