Historická budova byla otevřena už od 10:30. „Přicházející budou moci položit květiny na jeviště a poklonit se rakvi. Ve foyeru divadla budou připraveny kondolenční knihy,“ předeslal mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk. Do budovy hned od jejího otevření mířili smuteční hosté, pomalu zaplnili forbínu květinami a usedali do hlediště. Přední řady zůstaly prázdné pro rodinu až do jedenácté hodiny. Sálem zněla Sinatrova My Way a následně například Bobkovo Nedělní ráno.
Na jevišti byla umístěna rakev se zesnulým, piedestal zdobil Švehlíkův podpis a řada věnců. Mezi prvními do divadla zamířili moderátor Aleš Cibulka, herečka Eliška Balzerová či herci Viktor Preiss a Martin Pechlát.
 |
Přední umělecká jména se pak vystřídala i na čestné stráži u rakve. Iva Janžurová, Jana, Viktor a Martina Preissovi, Jiří Štěpnička, Zuzana Stivínová, Taťjana Medvecká, Luděk Vele, Petr Kostka, František Němec, Igor Bareš, Filip Kaňkovský, Radúz Mácha nebo Patrik a Markéta Děrgelovi. Ale třeba i Miroslav Donutil či Jiřina Bohdalová.
Jako první se slova chopil generální ředitel Národního divadla Jan Burian. Ten se v úvodu obrátil na pozůstalé: „I z našeho života odešel správnej chlap, který si dokázal vybudovat velkou profesionální kariéru i skvělou rodinu.“ Ředitel dále prošel celou profesní dráhu herecké a dabérské legendy. „Kdyby ještě existovaly pracovní knížky, kam si herci zapisovali štace, kterými prošli, byla by ta Lojzova úplně plná,“ řekl mimo jiné.
„Neměl rád vyspekulované herectví, věřil na upřímnost. Netoužil stát se vzorem, ale zůstane pro nás pro všechny příkladem, jak projít životem s láskou a poctivostí,“ uzavřel ředitel první scény.
Následně hudebně a pěvecky vystoupil Švehlíkův herecký kolega Igor Orozovič. Zahrál vlastní píseň, jejíž text prý našel jako báseň v polorozbořeném kostele v Orlických horách. „Je od Jana Píši a visela na místě, kde býval oltář. Lojza by tedy na tuto písničku řekl: Ať jdu s tím patosem... Ale možná by to řekl hezky,“ uvedl ji Orozovič a taktéž na svého staršího kolegu zavzpomínal jako na rovného a příjemného chlapa.
„Byl to opravdový člověk, miloval opravdové věci. Už na škole nevytvářel dojem nějaké autority. Neuznával mistrovství, ač na něj měl právo. Na tyhle věci zvysoka kašlal. Jednal jako rovný s rovným, nikdy si na nic nehrál,“ řekla pak ve svém proslovu herečka Pavla Beretová, která patřila mezi Švehlíkovy žačky i kolegyně. „Měl obrovskou, nezkrocenou mužskou sílu. Byl rovný, upřímný, radostný. Uměl stát rovně a zároveň nás všechny vybízel a popichoval, abychom stáli rovně taky. Jako by do nás vkládal sdělení: Neskláněj se, buď sám sebou!“ zdůraznila a na závěr své řeči smuteční hosty vyzvala, jak Aloise Švehlíka uctí nejlépe: „Dejte si sklenici dobrého, bílého, dobře vychlazeného vína.“
Na klavírní křídlo dále zahrál Ondřej Brousek. Následující lidovou písničku zazpívaly a capella Švehlíkovy herecké kolegyně Magdaléna Borová, Pavla Beretová, Denisa Barešová, Jindřiška Dudziaková, Martina Preissová, Kateřina Winterová, Veronika Lazorčáková, Jana Pidrmanová a Pavlína Štorková. Tento silný moment byl zároveň vrcholem smutečního programu, následně se zatáhla opona a Aloise Švehlíka z Národního divadla naposledy vyprovodil i na tyto chvíle nezvykle dlouhý potlesk stojícího hlediště. Další pak následoval před budovou, když odtud vynášeli rakev se zesnulým.
Mezi proslovy mohli smuteční hosté sledovat ukázky z divadelních, televizních i filmových rolí zesnulého herce. Syn David Švehlík pro iDNES.cz uvedl, že na samotný obřad v ten samý den odpoledne naváže zádušní mše. Od 13:30 ji hostil pražský kostel Nejsvětějšího srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad. I zde mohli smuteční hosté zanechat vzkaz v kondolenční knize. Mezi přítomnými byli herci Jitka Schneiderová, Martin Stropnický, Martin Pechlát, Roman Zach, Marcel Vašinka nebo režisér Jiří Strach s manželkou.
Filmový a divadelní herec Alois Švehlík patřil přes 35 let k nejvýraznějším postavám hereckého souboru Národního divadla. Uplatnil se také v dabingu, jeho charakteristickým chraplavým hlasem promlouval například slavný komisař Horst Schimanski. Nositeli ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra bylo 85 let. Zemřel v úterý 2. dubna.
