Inscenace Africká královna připomene divákům stejnojmenný oscarový film Johna Hustona. Představení v pražském Divadle Palace režírovala Viktorie Čermáková.
Vy si role pečlivě vybíráte, proč jste se rozhodla zrovna pro Africkou královnu?
Byla to pro mě výzva, byť to slovo nemám ráda. Ještě nikdy žádné divadlo tohle představení nedělalo. Koho by napadlo, že je možné odehrát celý příběh na kývající se lodi? Je to bláznivé. A pak tu samozřejmě byla postava Rosie...
Čím vás Rosie oslovila?
Je to obdivuhodná žena. Je statečná, bystrá, obětavá. Vědomě jde na smrt jenom proto, že něčemu věří. V dnešním světě je taková osobnost výjimečná. Dnes už nejsme schopní jít do věcí naplno, obětovat se, věřit něčemu navzdory všem okolnostem. I když je Rosie misionářka, rozhodně není naivní, byť samozřejmě žije v konvencích své doby.
Máte s ní něco společného?
Ona je úplně jiný druh ženy, než jsem já. Společnou máme asi jenom tu statečnost. Byť mě něco děsí, zmátořím se a jdu do toho, a když je nejhůř, dokážu se pochlapit, stejně jako ona. Jsem schopná stát na nohou, vařit a dělat dobrou náladu. Rozumím jí i v tom, že se zamiluje do někoho, kdo by ji jinak ani nenapadl. Najednou přijde nějaká chvíle a někoho, koho zná třeba už strašně dlouho nebo ho potká náhodou na lodi, náhle uvidí jinýma očima. Při formování každé postavy vždycky čerpám ze zkušeností, jinak to ani nemůže být.
Nebojíte se srovnání s Katharine Hepburnovou, která jako Rosie exceluje v oscarovém filmu?
Nebojím. Divadlo je úplně něco jiného než film. S Katharine Hepburnovou se srovnávat nemůžu a naštěstí ani nemusím. Představení je typově udělané úplně jinak než film, takže se nemusím snažit být lepší. Byť jsem si původně plánovala, že se na film podívám, nakonec jsem to raději vůbec neudělala.
Na jevišti jste celou dobu pouze vy a Hynek Čermák. Není to náročné?
Jsem docela zvyklá hrát ve dvou nebo ve třech lidech. Vyhovuje mi to dokonce víc. Je to koncentrovanější. Davové věci jsou někdy skvělé, ale je to velmi těžké sladit, aby spolu tolik lidí fungovalo, jak má, aby všechno klapalo. Když to pak vyjde, je to geniální. Já možná raději volím tu jednodušší cestu. A přiznám se, že méně postav na jevišti mám radši i jako divák.
Loď se během představení neustále pohupuje, není vám z toho zle od žaludku?
Bývá mi špatně, někdy mám mořskou nemoc. V noci usínám a houpu se. Africká královna je technicky hodně náročná inscenace. Loďka je malá, hýbe se, pořád tam na nás něco padá. Od té doby, co zkoušíme, jsem samá modřina. Vypadám, jako když mě někdo bije. Ale úplně ven z lodi jsem zatím ještě nevypadla.
Stojí vám to vůbec za to?
Přiznám se, že jsem o tom přemýšlela. Posledních čtrnáct dnů bylo hodně vypjatých. Domů jsem ze zkoušek chodila ve čtyři ráno, vůbec jsem nevěděla, kde jsem nebo kde jsou děti. Byť v divadle normálně spíš odpočívám, tentokrát to tak moc není. Ale ono se to časem usadí. Pak se však povedla zkouška, a to je opravdu fajn pocit. Houpe se to stejně jako ta loď.
Rosiin kostým je celkem sporý. Jak se v něm na jevišti cítíte?
Dřív bych se asi takhle kvůli divadlu vůbec nesvlékla. Jsem pořád dost stydlivá. Říkala bych si, co tady mám v pětatřiceti ukazovat břicho po třech dětech, ale člověk se od toho musí osvobodit. Říct si, že jsou to věci, které nejsou podstatné. Hodně mi pomáhá Hynek Čermák. Nikdy dřív jsem s ním nehrála, ale spolupráce s ním je úžasná. Vždycky mě podrží.
