Poprvé vstupujete se svými fotografickými záznamy do průmyslového prostoru. Proč jste se rozhodl k tomuto kroku?
Byl jsem vyzván Kamilem Drabinou, abych uskutečnil projekt, který předchází akci Kolmo k ose. Rozhodl jsem se, že začnu zpracovávat věci, které se staly přímo na dole Michal. Řeším dvě důlní neštěstí z roku 1962 a 1964.
Na papír jste položil oblečení horníků z osmdesátých let.
Nemohl jsem se dostat k výstroji z šedesátých let. Když nad tím uvažuji, nad oděvy, které havíři nosili po třiceti letech od nehody... Pořád jezdili stejnou jámou a mohlo se stát, že i oni mohli být obětí důlního neštěstí. Rizika jsou v dole veliká. Pátrám v archivech. V souvislosti s rokem 1965 jsem se úplně zděsil.
Na jedno čtvrtletí připadlo jen přes šest tisíc úrazů. V archivu zjišťuji hrozné věci, v těch starých materiálech se řeší jenom razítka, že se odeberou nějaké brigádě zástavy, ale ti mrtví a zranění jsou úplně v pozadí. V celém revíru se pracovalo jenom na výkon, byla to šílená mašinérie, jako kdyby lidi skoro nic neznamenali.
Jaký osud bude mít váš projekt?
Příští týden jej zpracuji a chtěl bych jej vystavit v úterý na dole Michal v rámci festivalu Ostravských dnů nové hudby. V září pak zase začínají Dny evropského dědictví.
Hodláte tento projekt realizovat i na jiných místech?
Mohl bych ho dělat i na místech, jako třeba byly koncentrační tábory. Chtěl bych pracovat s pozůstatky oděvů lidí, které mají svá čísla.
Nedostáváte se svým projektem do větší, společensky angažovanější polohy?
Je akčnější v tom, že na něj mohou přijít i lidé. Ocitám se najednou v prostředí, které jsem si sice vybral, ale jež není v přírodě. Navíc poprvé nepracuji s vlastním tělem. Zpracovávám ale zase věc, která mne zasahuje, přestože není ryze osobní.
Proto by snad byla škoda, kdyby lidé tuto věc neviděli. V přírodě se věci dotýkají spíš mé osoby. Tady reflektuji prostředí. Používám svíčky, protože vždy pracuji s přírodními zdroji světla, na dole to byl oheň. Umocněné to je tím, že ty svíčky mají pietní funkci k uctění památky zesnulých.
Byl jsem vyzván Kamilem Drabinou, abych uskutečnil projekt, který předchází akci Kolmo k ose. Rozhodl jsem se, že začnu zpracovávat věci, které se staly přímo na dole Michal. Řeším dvě důlní neštěstí z roku 1962 a 1964.
Na papír jste položil oblečení horníků z osmdesátých let.
Nemohl jsem se dostat k výstroji z šedesátých let. Když nad tím uvažuji, nad oděvy, které havíři nosili po třiceti letech od nehody... Pořád jezdili stejnou jámou a mohlo se stát, že i oni mohli být obětí důlního neštěstí. Rizika jsou v dole veliká. Pátrám v archivech. V souvislosti s rokem 1965 jsem se úplně zděsil.
Na jedno čtvrtletí připadlo jen přes šest tisíc úrazů. V archivu zjišťuji hrozné věci, v těch starých materiálech se řeší jenom razítka, že se odeberou nějaké brigádě zástavy, ale ti mrtví a zranění jsou úplně v pozadí. V celém revíru se pracovalo jenom na výkon, byla to šílená mašinérie, jako kdyby lidi skoro nic neznamenali.
Jaký osud bude mít váš projekt?
Příští týden jej zpracuji a chtěl bych jej vystavit v úterý na dole Michal v rámci festivalu Ostravských dnů nové hudby. V září pak zase začínají Dny evropského dědictví.
Hodláte tento projekt realizovat i na jiných místech?
Mohl bych ho dělat i na místech, jako třeba byly koncentrační tábory. Chtěl bych pracovat s pozůstatky oděvů lidí, které mají svá čísla.
Nedostáváte se svým projektem do větší, společensky angažovanější polohy?
Je akčnější v tom, že na něj mohou přijít i lidé. Ocitám se najednou v prostředí, které jsem si sice vybral, ale jež není v přírodě. Navíc poprvé nepracuji s vlastním tělem. Zpracovávám ale zase věc, která mne zasahuje, přestože není ryze osobní.
Proto by snad byla škoda, kdyby lidé tuto věc neviděli. V přírodě se věci dotýkají spíš mé osoby. Tady reflektuji prostředí. Používám svíčky, protože vždy pracuji s přírodními zdroji světla, na dole to byl oheň. Umocněné to je tím, že ty svíčky mají pietní funkci k uctění památky zesnulých.
 |
 |
 |
 |
 |
