Jaké bylo hlavní kritérium při výběru?
Hlavně šlo o to, aby festival nebyl nudný. Přihlíželi jsme i k tomu, jaký úspěch filmy zaznamenaly ve světě a zda už byly oceněny na mezinárodních festivalech dokumentárního filmu. Zní to trochu podbízivě, ale i to bylo jedním z kritérií výběru. Ovšem žádnou koncepci pro výběr jsme neměli. Konečné členění do bloků vznikalo až po výběru filmů a je podle nás pro diváka přehlednější. Může si sám vybrat, co ho zajímá.
Kolik lidí rozhodlo o konečné podobě festivalu?
Asi šest lidí - já, ředitel, tiskový mluvčí a další. Ti všichni sledovali tisk, internetové stránky a účastnili se festivalu v Karlových Varech a Krakowě.
Shodli jste se na výběru?
Při samotném výběru zazněly různé názory. Záleželo na zaměření každého z nás. Mě například zajímala vědecká a lidská linie dokumentů, kolegu zase historie. Důležité bylo hlavně to, aby filmy byly blízké divákovi.
Člen poroty Jan Čulík poznamenal, že výběr filmů mohl "být ostřejší".
Já jsem s ním o tom mluvila. Pan Čulík má na mysli hlavně české filmy, jejichž kvalita není příliš dobrá. Z naší strany je v tom trochu politiky. V minulých ročnících se stávalo, že tvůrci volali, když jsme neuvedli jejich snímek. Potom se urazí, nechtějí přijet a na festival zanevřou. Na druhé straně zahraniční filmy jsou opravdu velmi profesionální a je škoda, že je tady tak málo českých tvůrců, aby se poučili.
Kolik jich přijelo?
Přesné číslo neznám, ale je jich tady rozhodně méně než zahraničních.
Troufnete si zhodnotit kvalitu českých dokumentů?
To je problém, protože většina filmů vzniká v České televizi, kde se jejich výroba zprůmyslnila. I když nyní mě potěšily například filmy Bitva o život, Bohemia docta, Proroci a básníci, což je impuls, že dokument je schopný promlouvat k širší veřejnosti.
V čem vidíte budoucnost dokumentu?
Možná v přechodu od televizní mašinérie k filmovému zpracování, jak to ukazují dokumenty Bitva o život nebo Bohemia docta.
Mají šanci obstát například studenti FAMU či jiných uměleckých škol?
Letos mě velice potěšili studenti z FAMU a Písku. Trochu jsem zklamána Zlínem. U začínajících tvůrců je ještě vidět vůle k experimentu, snaha být něčím nový, zatímco u tvůrců České televize lze pozorovat ztrátu inspirace.
Ukázal vám letošní ročník, jakým směrem pokračovat dále? Plánujete dopředu?
V průběhu festivalu jsem dostala řadu podnětů k realizaci. Přesto bychom rádi pokračovali v načrtnuté linii, což znamená oslovovat co nejvíce zahraničních tvůrců. Oni sami jsou velice vstřícní, protože vědí, že i dokument je obchod a je pro ně výhodné prezentovat své práce u nás i dál ve východní Evropě. Navíc je to výborná příležitost konfrontace pro tvůrce českého dokumentu.
 Programová ředitelka 36. ročníku Academia filmu Pavla Bergmannová hovoří z pódia olomouckého kina Metropol během slavnostního zahájení |
