Sen - 28. 7. v Klubu kultury, 8.30 hodin
Sen (San), YU 1966, 87'
Scénář a režie: PURIŠA DJORDJEVIĆ / Kamera: Mihajlo Popović / Hudba: Mladen Guteša / Hrají: Ljubiša Samardžić, Mihajlo Janketić, Olivera Vučoová, Ljuba Tadić, Neva Arneričová, Mija Aleksić.
Poetická filmová balada o lidech ve válce i jejich neutuchajících snech nijak neusnadňuje své vnímání. Tok vyprávění je často přerušován záběry, které se vztahují k jiné době, které zhmotňují vize. Režisér staví na konfrontaci mezi někdejšími představami o budoucnosti a její skutečnou podobou, když od války uplynula dvě desetiletí. A klade si nezodpovězenou otázku, zda dávné horoucí sny se skutečně naplnily. I když nosným tématem jsou partyzánské boje, pozornost se soustředí nikoli na vnější dobrodružnou linii, ale na vnitřní svět jedince, na jeho prožívání, na jeho očekávání. Vedle ústředního motivu chlapce a dívky, která si svou budoucnost představuje stále, vedle něho, i když už nežije, jsou zkratkovitě naznačeny osudy i dalších postav.
Okupace v 26 obrazech - 31. 7. v Klubu kultury, 10.45 hodin
Okupace v 26 obrazech (Okupacija u 26 slika), YU 1978, 111'
Scénář: Mirko Kovać, Lordan Zafranović / Režie: LORDAN ZAFRANOVIĆ / Kamera: Karpo Godina / Hudba: Alfi Kabiljo / Hrají: Franko Lasić, Boris Kralj, Milan Štrljić, Stevo Žigon, Zvonko Lepetić, Tanja Poberžniková, Zvonimir Rogoz.
Do malebného prostředí renesančního Dubrovníku zasadil Zafranović příběh tří kamarádů, jejichž životní dráhu rozdělily válečné události. Jeden se přidává k okupantům, druhý bojuje proti nim, třetí se coby žid skrývá. Pozoruhodný je běloskvoucí retrostyl vyprávění odehrávajícího v prostředí bezstarostně si užívající mládeže z nejbohatších společenských kruhů, zprvu plný pohody a veselí, s vévodící tklivou písní a nezbytným šermem (zde se režisér nepochybně inspiroval De Sikovým snímkem Zahrada Finzi-Continiů) – poznenáhlu však začínají převažovat apokalyptické hrůzy, vrcholící děsivou vražednou scénou v autobuse.
Raná díla - 1. 8. v Klubu kultury, 16.30 hodin
Raná díla (Rani radovi), YU 1969, 90'
Scénář: Želimir Žilnik, Branko Vučičević / Režie: ŽELIMIR ŽILNIK / Kamera: Karpo Godina / Hrají: Bogdan Tirmanić, Čedomir Radović, Marko Nikolić, Milja Vujanovičová.
Debut, který zvítězil na berlínském festivalu, spadá do linie pesimistických výpovědí, zde navíc metaforicky zastřešených. Režisér se přiklonil k principu koláže, zvolil polohu černé, morbidní grotesky s důležitou hudební složkou (zvláště písně o světlých zítřcích komunismu vytvářejí účinný protiklad k převládajícímu nihilismu), jak ostatně v jugoslávských filmech bývá zvykem. Počínání tří mládenců a jedné dívky, kteří se vypraví burcovat venkov revolučními hesly, je nazíráno z pozic politického pamfletu, který rozmetává jakékoli iluze. Provokativní byl už slogan, který Raná díla označoval za komedii o sexuální, kulturní a pyrotechnické revoluci. Zatímco v Jugoslávii vyvolal „pouhou“ nelibost (těžší údery budou následovat až několik let), u nás bylo jeho uvádění okamžitě zakázáno.
Manifesto - 2. 8. v Klubu kultury, 19.30 hodin
Manifesto (Manifesto), USA 1987, 92'
Námět: Emile Zola / Scénář a režie: DUŠAN MAKAVEJEV / Kamera: Tomislav Pinter / Hudba: Nicola Piovani / Hrají: Camilla Soebergová, Alfred Molina, Simon Callow, Eric Stoltz, Rade Šerbedžija, Svetozar Cvetković, Gabrielle Anwarová.
Ačkoli námětovým zdrojem je Zolův román Pro jednu noc lásky, inspiraci spíše přinášel Švejk, případně švejkovské zlehčování vážně vnímané politiky. Příběh je zasazen do kteréhosi středoevropského městečka, kde skupina anarchistů chystá atentát na krále. Jenže všechny plány naruší lidské pudy, když se ukáže, že sex může být silnější než vědomí politické odpovědnosti. Dialogy jsou občas peprné, ale rozhodně ne vulgární. S ironickou nadsázkou sledujeme jak počínání tajné policie, tak samotných anarchistů. Režisérovo někdejší buřičství se rozplynulo do vcelku svěží podívané, která ovšem se nijak nevymyká z běžného standardu. Makavejev sice volí nečekaně rychlé tempo a krátké prostřihy, ale přesto nevytěžil víc než mírně naivistickou kostýmní komedii, která těží z množství literárních, politických i historických odkazů, které nám mohou být bližší než americkému či západoevropskému publiku.
Brzy bude konec světa - 3. 8. v Klubu kultury, 10.45 hodin
Brzy bude konec světa (Biće skoro propast sveta), YU-Fra 1968, 75'
Scénář a režie: ALEKSANDAR PETROVIĆ / Kamera: Alain Levent, Djordje Nikolić / Hudba: Aleksandar Petrović, Vojslav Kostić, Jovan Balaž, Ivan Nikolić / Hrají: Anníe Girardotová, Ivan Palúch, Eva Rasová, Mija Aleksić, Bata Živojinović, Dragomir Bojanić.
Režisér zjišťuje, že vesnická pospolitost se stále podřizuje archaickému vnímání hodnot, třebaže se musela smířit se zemědělským družstvem a novou, „socialistickou“ morálkou. Petroviče opět zajímá řádění rozvášněného davu, když se poddá domněnce, že uznávané tradice byly trestuhodně porušeny. Ale vzdal se jakéhokoli moralizování, mozaikovitě budované vyprávění opět prokládá výraznými folklórními motivy, zde v podobě písní dokonce komentujících jednotlivé situace. Opět sledujeme barvité rituály, vyprávění začíná svatební oslavou. A tragické události jako by se stávaly součástí folklórního dění. Je ovšem pravda, že syrovost Nákupčího peří je zde nahrazena spíše uhlazenými zpěvánkami, erotickou vyzývavostí i umnou zabláceností bezmála exportního ražení. Pro českého diváka je však film zajímavý reakcí na vpád „spřátelených“ vojsk do Československa v roce 1968. Tato scéna byla z kopií u nás distribuovaných samozřejmě vystřižena, neboť téměř dokumentární vsuvka s českými turisty, zmateně naslouchajícími rozhlasovým zprávám, rozhodně nějakou hrdost nad internacionální pomocí nešířila. Místní obyvatelé dokonce mluví o tom, že Češi uspořádají sbírku, aby si pořídili ponorku. Na dotaz, kam se s ní všichni dostanou, zazní odpověď, že do p...
Nákupčí peří - 3. 8. v Klubu kultury - 14.30 hodin
Nákupčí peří (Skupljači perja), YU 1967, 84'
Scénář a režie: ALEKSANDAR PETROVIĆ / Kamera: Tomislav Pinter / Hrají: Bekim Fehmiu, Olivera Vučoová, Bata Živojinović, Gortdana Jovanovičová, Mija Aleksić, Janez Vrhovec.
Po partyzánském dramatu Tři následovala v Petrovičově filmografii lyrická i tragická výprava do cikánského prostředí, pologramotného, zaostalého, ale přesto fascinujícího. Zachycuje cikánskou populaci ve Vojvodině, již usazenou, zbavenou původních zvyklostí (snad s výjimkou hudebních aktivit), ale přesto nezasaženou „moderními“ civilizačními návyky – přisuzuje jí jakýsi stav blaženého polodivošství, které nezná zábrany ani přetvářku. Protagonista vyprávění, jenž se živí skupováním peří, je navenek bezohledný, násilnický chlap, přitom však až dojemný svou nevědomostí. Nedokáže žít v poklidném vztahu ani se zříci pomsty za smrt své ženy. V málokterém filmu nalezneme zpodobeno tolik bídy duchovní i materiální, ale současně rozpoznáme svého druhu okouzlený pohled, který se nevysmívá ani neproklíná, který načrtnutou zaostalost, ba zhýralost cikánského etnika dokonce konfrontuje s naivistickými malbami v místním kostelíku, jako by chtěl naznačit nevinnost všeho, co je původní a nezkažené. Film, známý na Západě též pod názvem Viděl jsem i šťastné cikány, získal Velkou cenu poroty na MFF v Cannes 1967, byl nominován na Oscara a prodán do mnoha zemí světa.
Život je krásný - 4. 8. v Klubu kultury, 14.30 hodin
Život je krásný (Život je lep), YU 1985, 107'
Námět: Aleksandar Tišma / Scénář a režie: BORO DRAŠKOVIĆ / Kamera: Božidar Nikolić / Hudba: Vojislav Kostić / Hrají: Rade Šerbedžija, Sonja Savičová, Dragan Nikolić, Pavle Vujisić, Ljubiša Samardžić, Bata Živojinović.
Boro Drašković, který na sklonku 60. let debutoval oslnivým Horoskopem, stísňujícím průhledem na bezcílný život několika mladíků, natočil v podobném stylu, v poloze vizuálně strohé, ba metaforické i snímek s ironickým názvem Život je krásný. Hrdinou je zde mlčenlivý a zdánlivě nezúčastněný pozorovatel mravního úpadku, postupně se proměňující v odhodlaného napravovatele a mstitele. Chmurná vize společnosti, v níž původní ideály zničily ziskuchtivost a byrokratická tupost, je situována do uzavřeného prostoru zapadlé venkovské hospody a dění v ní komentuje chór potulných muzikantů (podobný postup použil již Petrović ve filmu Brzy bude konec světa). Mimořádnou úroveň si udržuje kameramanská práce.
