Letos má Marta Kubišová malé divadelní jubileum. Před čtyřiceti lety odešla z plzeňské scény Alfa a nastoupila do pražského divadla Rokoko. „Nebyl to pro mě velký skok ani šok.
Přestup byl vlastně plánovaný. Rokoko mě představilo jako novou zpěvačku. Za Evu Pilarovou jsem tenkrát dohrávala její představení. Kostýmy, které jsem po ní zdědila, mi byly trochu větší. Moji tehdejší kolegové Waldemar Matuška s Karlem Štědrým z toho měli samozřejmě zábavu," vzpomíná zpěvačka.
V polovině šedesátých let se rodily její klasické písně Oh baby, baby nebo Depeše. "Textař Jan Schneider už v Plzni spolupracoval se skladatelem Bohuslavem Ondráčkem. Napsali mi celé libreto," říká Marta Kubišová, nazývaná od počátku kariéry zpěvačkou smutných srdcí. "Rychle jsem se stala typem zpěvačky, pro kterou autoři skládali melancholičtější písně. Ale povahově jsem taková nebyla. Tehdy jsem byla mladá žena, rozhněvaná na poměry," říká Marta Kubišová.
Pěveckou kariéru si neplánovala. "Myslela jsem si, že zpívání se budu věnovat krátce. Přitom kariéra mi šla docela dobře. Vůbec jsem na ní nelpěla," říká Marta Kubišová.
Její nedělní recitál, v němž hostují Alena Vránová, Chantal Poullainová a Jiří Lábus, odvysílá v přímém přenosu Radiožurnál Českého rozhlasu.
 Thálie 2001: Marta Kubišová. |
 Marta Kubišová a její vášeň: elegantní pouštní psi azavarové. Kolem nich se točí celá domácnost v malém pražském bytě. |
 Marta Kubišová. |
