Výstava v Ostravě potrvá až do konce října a hlavní část se představí v opavském Domě umění. "Ve druhém ročníku přehlídky budeme vyhraněnější. Zaměříme se na širší kolekci výtvarníků České, Slovenské a Polské republiky a na aktuální výtvarné trendy," prozradil kurátor Kamil Drabina.
Expozici v Dole Michal doplňují fotografické záznamy Jiřího Šiguta v místnosti zvané lampárna, také však obrazy Jiřího Surůvky v řetízkárně a objekty Marka Pražáka v další hale strojovny.
Mladé studentky z ateliéru Rudolfa Sikory měly původně vystavovat v cechovně, ale raději vstoupily do prostor strojovny, kde vyznačily určité pro ně "přitažlivé" zóny, do nichž umístily rozličné předměty: od velkých kusů molitanu, židlí, imitací hraček až po skleničky s kartáčkem na zuby.
"Strojovna nás upoutala svými starými kusy nábytku, který něčemu a někomu sloužil, svými pozůstatky praktických předmětů, různými upozorněními a nápisy. Cítíme, že se tu pohybovali konkrétní lidé. Instalací reagujeme na stopy, které tady po nich zůstaly," uvádějí.
V různých částech haly tak v jakémsi "remaku" obnovují dnes už pohaslý život a vytváří interiér zabydleného pokoje. "Neobnovujeme však život přísného, racionálního systému dolu, ale náš: skutečný i fiktivní. Použitým každodenním předmětům dáváme novou identitu, vytváříme interiér, ve kterém zůstávají naše otisky," vysvětlují.
Vedle předmětů ze strojovny studentky pracují i s objekty, které použily u svých dřívějších instalací, mezi něž patří například malé odlitky z vosku, hračka psa a další. Některé prvky instalace záměrně opakují. "Ve strojovně cítíme, že má všechno svou sílu v množství. Proto jsme něco použily víckrát," dodávají a upozorňují na často použitou bílou a růžovou barvu - jejich odkaz na sterilitu a umělost.
Expozici v Dole Michal doplňují fotografické záznamy Jiřího Šiguta v místnosti zvané lampárna, také však obrazy Jiřího Surůvky v řetízkárně a objekty Marka Pražáka v další hale strojovny.
Mladé studentky z ateliéru Rudolfa Sikory měly původně vystavovat v cechovně, ale raději vstoupily do prostor strojovny, kde vyznačily určité pro ně "přitažlivé" zóny, do nichž umístily rozličné předměty: od velkých kusů molitanu, židlí, imitací hraček až po skleničky s kartáčkem na zuby.
"Strojovna nás upoutala svými starými kusy nábytku, který něčemu a někomu sloužil, svými pozůstatky praktických předmětů, různými upozorněními a nápisy. Cítíme, že se tu pohybovali konkrétní lidé. Instalací reagujeme na stopy, které tady po nich zůstaly," uvádějí.
V různých částech haly tak v jakémsi "remaku" obnovují dnes už pohaslý život a vytváří interiér zabydleného pokoje. "Neobnovujeme však život přísného, racionálního systému dolu, ale náš: skutečný i fiktivní. Použitým každodenním předmětům dáváme novou identitu, vytváříme interiér, ve kterém zůstávají naše otisky," vysvětlují.
Vedle předmětů ze strojovny studentky pracují i s objekty, které použily u svých dřívějších instalací, mezi něž patří například malé odlitky z vosku, hračka psa a další. Některé prvky instalace záměrně opakují. "Ve strojovně cítíme, že má všechno svou sílu v množství. Proto jsme něco použily víckrát," dodávají a upozorňují na často použitou bílou a růžovou barvu - jejich odkaz na sterilitu a umělost.
 Výtvarnice Klaudia Kafúnová a Nora Rónaiová vystavující pod společným jménem Kafron nazvaly instalaci Strojovna-remake. |
