Zákon přitom umožňuje prodloužit mandát úspěšnému řediteli městské instituce bez konkurzu. K podobné situaci před časem došlo v případech brněnského Národního divadla i Kulturního a informačního centra.
"Do Řezna jsem nastoupil počátkem září. Brněnské radnici jsem nabídnul, že obě místa zastanu do doby, než se najde nový ředitel. Návrh nepřijali a odvolali mě," říká Liška. Inzerát v deníku MF DNES z 9. října oznámil konkurz na ředitelské místo. Vedoucí odboru Martin Reissner se k výsledkům konkurzu, který se uskutečnil v pondělí večer, odmítá vyjadřovat. "Dostavilo se pět ze šesti uchazečů. Komise určila jejich pořadí, které zatím nemohu sdělit." Mezi zájemci se objevila kunsthistorička Tereza Petišková, kurátor Jiří Machalický, výtvarný publicista Marek Pokorný a výtvarný kritik a pedagog Radek Horáček. Podle Reissnera se jeho nadřízení rozhodnou koncem měsíce.
Vzhůru do Evropy
Liška hned po svém nástupu do Brna v roce 1997 nastolil originální kurz. Výstavní síň, která dříve zůstávala spíše na půdě regionu, se začala orientovat směrem k evropské scéně. V řadě celosvětově uznávaných umělců, které do Brna osobně přivedl Liška, perlí řada jmen. Namátkou: britský výtvarný umělec Richard Billingham, autor velkoformátových pláten a v Portugalsku žijící Švýcar Michael Biberstein, japonský fotograf Ryuji Miyamoto, švýcarský sochař Hans Josephsohn, v Německu žijící Češka Magdalena Jetelová nebo proslulý fotograf Anton Corbijn.
"Dům umění se pod jeho vedením stal otevřenou evropskou institucí se špičkovou dramaturgií, které jsem si vážil," hodnotí Liškovo působení architekt a scénograf Tomáš Rusín. Pozitivně vidí Liškovo působení i kurátor Moravské galerie Antonín Dufek: "Zaměřil se na zahraniční umění, kterého v Brně bylo vždy pomálu. Dokázal přivézt téměř zadarmo kvalitní věci."
Ředitel brněnské Školy uměleckých řemesel Pavel Luffer s hodnocením váhá: "Kladný byl jeho import světového umění, které bylo často jednostranně německé a rakouské provenience."
Dovoz umělců z okolních států Liška chápe nejen jako přirozené kulturní vztahy se sousedy. "Důležité bylo obnovit dříve existující propojení na ose Vídeň a Brno. Původně jsme přece byli rakouská Kunsthalle. Nepřivézt z Německa výhodně kolekci Sigmmara Polkeho či unikátní snímky z Bauhausu by byl hřích."
Držel krok se světem - to mu bylo osudné
Právě sázka na evropský kumšt a snaha o světovou image v kontrastu s regionální ušlápnutostí se podle mínění některých odborníků staly Liškovi osudnými. "Vytáhnul Brno z ospalého provincionalismu. Billingham či Jetelová by byli trháky kdekoliv," říká Pavel Nedoma, ředitel pražské galerie Rudolfinum, která také nemá vlastní sbírky a specializuje se na moderní umění.
Liška připravil výstavní plán ještě na příští rok. Objeví se v něm známý fotograf Tono Stano, výtvarník Vladimír Kokolia nebo projekt Romantika - pohled dvanácti mladých evropských výtvarníků na německý romantismus.
 "Dům umění v Brně za mého působení suploval neexistenci stálé sbírky současného umění, která chybí celé republice," říká Pavel Liška. |
