Novým přírůstkem je Bóňa, samička alexandra čínského. Do Česka přišla jako zachráněná na Ukrajině. „V kontaktní zoo ale Bóňa štípnula do prstu dítě a hrozilo, že ji utratí. Naštěstí se jí jedna chovatelka ujala. Jenže Bóňa si s jejími papoušky nesedla. A tak pro ni začala hledat nový domov. Nás našla na Facebooku. Domluvili jsme se a před dvěma týdny se Bóňa objevila v Chebu,“ popisuje Procházka složitou cestu opeřeného krasavce do nového domova.
A jak se zdá, Bóňa si zvykla rychle. „Teď je tu 14 dnů a už mi sedí na rameni a dává pusinky. Vypozoroval jsem, že byla agresivní vyloženě na prst, to se snažíme odstranit. Myslím, že jsme už udělali pěkný kus práce. Naštěstí je to samička, se samečkem bych bojoval déle,“ směje se Martin Procházka. Vzápětí je slyšet smích i z vedlejší voliéry. A taky volání Martine, Martine! To se ozývá Laura, papoušek žako šedý.
Pozor, labutě! varuje řidiče značka. Zákon ji nezná, kde se vzala, je záhadou![]() |
Vedle dospělých exotů aktuálně Martin Procházka pečuje o osm mláďat, která ručně dokrmuje. „Většinou se jedná o potomky párů, které měly mladé poprvé v životě a péči nezvládaly nebo kde došlo k úhynu. Zvláštní je, že například samice papouška patagonského si prvních dvou mláďat nevšímala, další tři ale krmí jako o život,“ ukazuje v dlani schované ochmýřené kuličky, které musí zahřívat ve speciálním inkubátoru.
Zastupování papouščí mámy totiž není žádná legrace. „Je to práce na několik pracovních úvazků. Jednodenní mláďata je nutné krmit každé dvě hodiny ve dne v noci kaší. Není to žádná sranda. Kaši je třeba uvařit, zchladit na žádoucí teplotu a podávat stříkačkou nebo lžičkou. A za dvě hodiny nanovo,“ říká chovatel.
Tato fáze je podle jeho zkušeností nejnáročnější. „Trvá tak týden až deset dnů a to, přiznávám, už nosím v očích sirky. Jak mláďata otevřou oči, strava se zahušťuje a intervaly krmení se prodlužují. To už se i vyspím. Vypiplat mládě je taková mateřská, která u papouška trvá osm týdnů,“ doplňuje.
Původně chtěl jen chalupařit, dnes má Jaroslav Prchal v Nežichově biofarmu |
Kromě péče o opeřené mazlíčky chystá Martin Procházka společně s dcerou, studentkou pedagogické fakulty, na vlastní zahradě dva běhy letního příměstského tábora. V jejich průběhu chce děti učit, jak se k papouškovi chovat. A táborníkům dá příležitost, aby mu pomohli mladé dokrmované papoušky socializovat.
„Chtěl bych dětem ukázat, že pořídit si papouška je obrovská zodpovědnost. A protože je to dlouhověký tvor, tak i ta zodpovědnost trvá řadu let. Každý, kdo by chtěl papouška mít, by měl vědět, že než se z krásného exotického ptáka stane miláček, který umí na zavolání přiletět na ruku a nechá se hladit, trvá docela dlouho a vyžaduje spoustu volného času,“ předestírá chovatel.
Je to jiné kafe, ale nelituji, říká šéfová záchranné stanice pro zvířata![]() |
Připomíná, že třeba Lunu, papouška žaka šedého, získal jako patnáctiletého ze Slovenska, kde se pták dostal do nové rodiny, avšak přesídlení nesl po psychické stránce velmi těžce. Ze stresu si vytrhal všechno peří.
„Brka jí zůstala jen na hlavě. Vypadala jako kuře ze supermarketu s nasazenou helmou,“ vzpomíná majitel na to, když Lunu poprvé uviděl. Získat si její důvěru nebylo jednoduché. V prvním týdnu odnesl snahu o sblížení několikerým bolestivým štípnutím. Po týdnu si Luna konečně vzala z ruky pochoutku, nejraději má hroznové víno, a zanedlouho se začala mazlit. „Dnes už mě běžně pusinkuje,“ dodává Procházka.