„Tak dva metry před tebou, kousek doleva, ještě krok zpátky... teď už ho musíš vidět,“ naviguje pilot dronu jednoho z dobrovolníků, který s očima na stopkách jen nevěřícně kroutí hlavou. Najít srnče ve vysoké trávě je skutečně oříšek.
Instinkt mláděti velí, aby se v případě nebezpečí přikrčilo k zemi a zůstalo nehybně ležet. Vidět ho jde jen stěží, barva srsti s bílými flíčky na hřbetě je skvělé maskování. Konečně.
Čapí akce Kulový blesk. Čtyři osiřelá mláďata mají po týdnu adoptivní rodiče |
Sotva dvoudenní srnče se nechává na travnatém polštáři odnést do přepravní bedny. Leží klidně, doširoka otevřenýma očima důvěřivě sleduje lidi kolem, kteří se mu snaží dočasný domov zpříjemnit trsy čerstvě natrhané trávy. Tady ve stínu musí zůstat, než bude louka posekaná. Teprve pak se vydá zpět k matce.
Pro srnčata, ale i další mláďata je to šance na život. Pokud by na louce zůstala, obrovské zemědělské stroje s ostrými žacími lištami by jim přinesly smrt, v horším případě těžká zranění a dlouhé umírání v bolestech.
O záchranu srnčat se řadu let snaží spolky po celé republice. Jejich členové ve volném čase obcházejí porosty před sečením. Fungují i v Karlovarském kraji. Dohromady se dali lidé na Karlovarsku, Ostrovsku, Sokolovsku, Chebsku a letos poprvé také v Aši a Mariánských Lázních. Ale stále to nestačí.
„U nás na Kraslicku loni začal se záchranou srnčat myslivec Michal Holeček. Přišel s tím, že se domluví se zemědělci, aby hlásili seče. A že se pokusí společně s dobrovolníky louku před sečí projít a mláďata, která do vysoké trávy nakladly srny, zachránit. Když jsem viděla jeho plakátek s výzvou, zavolala jsem mu. Dali jsme pár lidí dohromady a několikrát jsme šli. Pomoct nám přijeli lidé z Varů, z Nejdku, s dronem přispěchali kluci z Czech SAR Teamu a několikrát i hasiči z Ostrova, kteří vyhledávání srnčat pojali jako výcvik,“ vypráví provozovatelka kočičího útulku Konec toulání v Kraslicích Alexandra Jančová, která sama na vlastní kůži zažila, jak traumatické může být setkání s mládětem, které těžce zranila sekačka. Dodnes vidí srnče s useklými běhy i jeho matku, jak nad ním stojí a očima prosí o pomoc.
V Doupovských horách vznikne rezervace pro zubry, přispět může i veřejnost |
„Zaráží mě, že se to stále děje. Přitom v dnešní době, v 21. století, by mělo být normální, aby mláďata na loukách neumírala. Jenže k tomu potřebujeme víc dobrovolníků, potřebujeme techniku. Protože bez dronu s termovizí to nemá cenu. Vy jdete těsně u srnčete, ale nevidíte ho. Tak dobře je ukryté. Potřebujeme mít taky dobrou spolupráci s myslivci a zemědělci, aby dopředu hlásili, kde se chystají sekat. Chceme je oslovovat, ukázat jim, co děláme, že to má smysl. Pak se podaří masakrům na loukách zabránit,“ říká Jančová.
Ta plánuje, že spolu s ostatními dobrovolníky založí na Sokolovsku spolek podobný tomu, jaký funguje například v Chebu. „Kromě toho budeme potřebovat další lidi a hlavně drony, nejlépe dva. Jeden do Kraslic a jeden do Sokolova,“ přemýšlí.
Studenti vysadili u karlovarské Myslivny třešně, nahradily napadené jírovce |
Připouští, že vstávat dva měsíce každý den před čtvrtou ráno je opravdu náročné. Podle jejích slov ale každý, kdo to zkusí a vidí vypuštěná srnčata, jak hopkají zpět k mámě, už nemůže přestat.
Časné vstávání má podle ní i jiné benefity. „Brzy ráno se těšíte úžasnou přírodou. Jsou to obrazy, které jindy a jinde neuvidíte. Vše kolem je nabité pozitivní energií. Každý, kdo najde srnče a nese ho společně s trsy trávy do boxu, se usmívá, doslova mu září oči. Je to skvělý pocit. Přála bych každému, aby to mohl zažít,“ dodává Alexandra Jančová.
