Pro člověka, který se dovede dívat, není nesnadné je najít – zanikající cesty uprostřed lesů a luk vedoucí odnikud nikam, desítky metrů kamenných mezí lemujících políčka, na kterých už dávno nikdo nic nepěstuje, zplanělé ovocné stromy v prolukách jehličnatého lesa a hromady kamení, které bývaly ještě před tři čtvrtě stoletím lidskými sídly.
Člověka, který se vydá do sokolovské části Krušných hor po silnici ze Šindelové na Přebuz, může asi kilometr nad osadou Krásná Lípa zaujmout vpravo od cesty stojící starý kamenný milník. Dnes se po obou stranách silnice rozprostírají jen les a pastviny a musíme nahlédnout do starých map, abychom zjistili, že ten žulový milník stával na odbočce ze silnice do osady Vogeldorf.
Dnes tam už žádná cesta nevede, ostatně ani není, kam by vedla, poněvadž osada Vogeldorf nenávratně zmizela. Zaniklá osada Vogeldorf stávala východně od dnešní silnice zhruba uprostřed pětihektarové louky, které se svými 827 metry nadmořské výšky dominuje Ptačí hora. Ta se dřív jmenovala Hüttenberg, snad podle toho, že tady byla od poloviny 16. století v provozu sklářská huť (výroba v ní skončila po třicetileté válce).
Kolem dokola a nejspíš i na temeni tohoto nevýrazného kopce se rozkládala vesnice, která sice nikdy nebyla bůhvíjak velkým sídlem, ale taky to nebyla žádná samota – v roce 1939 tu napočítali 114 stavení, ve kterých žilo 363 obyvatel.
Život tady určitě nebyl lehký, zemědělství moc nevynášelo, práce v lese taky nebyla extra výnosná, a tak chlapi docházeli za výdělkem do železáren v Šindelové a Rotavě a ženské zase do česárny vlny v Nejdku. Na přilepšenou měli domácí výrobu – soustružení perleti, krajkářství a chov kanárků. Ve statistikách z roku 1939 se ve Vogeldorfu uvádí 56 lidí zaměstnaných v zemědělství, 112 v průmyslu, 16 v obchodech a 52 v různých řemeslech.
Uživily se tu nicméně tři hostince, dva obchody, mlýn s pekařstvím a své zboží sem dodávali i dva přespolní pekaři a jeden řezník. V pestré paletě řemeslníků najdeme dva truhláře, tesaře, dva zedníky, jednoho ševce, jednoho příštipkáře a krejčího pro muže i ženy. O společenský život se staraly sbor dobrovolných hasičů, střelecký spolek a dvanáctičlenná dechovka s kapelníkem Rudolfem Möschlem.
Na osudu obyvatel se podepsal poválečný odsun
V kronice obce je jako významný den zaznamenaný 5. únor 1930, kdy zde musel nouzově přistát aeroplán letecké školy z Schleißheimu poblíž Mnichova; dvouplošník s registračním číslem D 1584 dosedl na zem v 10:15 necelých 200 metrů od školy.
Možná i zde žili před válkou nějací nacisté, politicky byla ale obec dost vlevo. Při posledních volbách před válkou tady jednoznačně zvítězili komunisté, kteří dostali 46,5 procenta hlasů, dalších 16,3 procenta voličů dalo hlas sociálním demokratům a jen 37,2 procenta volilo henleinovce. Bez ohledu na svoje přesvědčení ovšem museli muži z Vogeldorfu do války, kde jich z 90 odvedených do wehrmachtu 30 padlo, a ti, kteří se po válce vrátili, byli i se svými ženami, dětmi a starými rodiči z rodných chalup nelítostně vyhnáni. Takové holt bylo 20. století…
Poválečný odsun se neblaze podepsal nejenom pod osudy obyvatel Vogeldorfu. Obec, která byla po válce přejmenovaná na Ptačí, se nikdy nepodařilo dosídlit a během pár let zpustla a zanikla. Zůstaly tu jen pomalu zarůstající zídky, poskládané na mezích bývalých políček z kamenů, které po staletí ze země vyorávaly pilné ruce zdejších hospodářů, na několika místech se pak dochovaly zbytky základů jejich chalup a tu a tam ještě rostou dávno už zplaněné ovocné stromy.
Naprostý klid, který tu panuje, ruší jen zpěv ptáků, kteří prý tomuto místu dali jméno – údajně se sem slétali proto, že tady hojně rostly mimořádně chutné jeřabiny.
Jedinou zachovanou památkou na někdejší osídlení tohoto místa můžeme najít asi 600 metrů na západ od Ptačí hory v lese na opačné straně silnice. Při dnes už zaniklé cestě z Vogeldorfu k rovněž již zaniklé samotě Stahlerovy domy stojí na okraji paseky způsobené nedávnou lesní kalamitou krásná Boží muka. Hranolovitý sloupek s kapličkou, ve které býval svatý obrázek, jetelovým křížkem na vrcholu a vyrytým letopočtem 1680, považovali místní lidé za „morový kříž“ (Pestkreuz), a také v současné české literatuře je uváděný jako „sloup postavený na památku rodiny, která zemřela na mor“, případně jako „svědectví jedné z lidských tragédií, při níž vymřela část obyvatel Krásné Lípy“.
Mor sice v roce 1680 v Čechách řádil, zdejšího kraje se ale nejspíš nedotkl. Archivy a matriky zemřelých v té době v okolí Krásné Lípy žádnou tragédii s větším počtem nebožtíků neuvádějí.
Dnes je oblast kolem Ptačí hory po většinu roku oázou klidu a míru, pravděpodobnost, že tady někoho potkáte, se limitně blíží nule. Jen občas se tu scházívá podivná subkultura lidí, kteří se vyžívají v kraválech technoparty, a to prý si stěžují i lidé v pět kilometrů vzdálené Rotavě.
