Kouzlu sousoší podlehl také rakouský státní kancléř Clemens kníže von Metternich, který si přímo u autora objednal kopii díla z kararského mramoru.
Když do jeho vily na Rennweg č. 27 ve Vídni 10. února 1822 dorazila, do svého deníku si poznamenal: „Právě jsem dostal mramorové sousoší od Canovy a nechal ho postavit ve svém pavilonu. Je to rozkošné umělecké dílo, které mi působí jen jednu starost. Nevím totiž, co tomu řeknou nevinní a cudní. Ti první pravděpodobně nic, ti poslední příliš mnoho.“
Jak uvedl Štefan Brštiak ze Správy státního zámku Kynžvart, Metternich se velmi mýlil, když do svého deníku rovněž přidal poznámku, že Amor se svými křídly už nikdy nemůže uletět a opustit jeho dům, protože váží třiadvacet metrických centů.
Jenže Metternichův vnuk Clemens Wenzel pod tíhou dluhů rodinnou vídeňskou vilu v roce 1907 prodal. Rozsáhlé umělecké sbírky, které čítaly dvaatřicet obrazů, půldruhého sta miniatur a téměř tři desítky mramorových plastik, reliéfů a váz, byly přechodně vystaveny v Uměleckohistorickém dvorním muzeu.
Diskrétní evakuace sbírek
Sousoší bylo ovšem pro převážení velmi těžké, a tak bylo spolu s ostatními uměleckými sbírkami přestěhováno na Kynžvart teprve počátkem roku 1908. To však nebyla jeho poslední cesta. „V letech 1984 až 1986 byl celý zámek kompletně vystěhován. Pro důkladnou celkovou rekonstrukci objektu, napadeného dřevomorkou, byla zvolena problematická razantní metoda vyžadující diskrétní evakuaci desetitisíců kusů mobiliáře, sbírek a knih na nejrůznější místa v republice,“ dodal Brštiak.
Amor a Psyché našli na deset let útočiště v jízdárně loveckého zámku Kozel nedaleko Plzně.
Málokdo zřejmě tehdy věřil, že se sbírky ještě někdy vrátí na Kynžvart. „Když se pak stal zázrak a podařilo se v jednu chvíli dát dohromady peníze, síly, chuť i schopnosti k obnově kynžvartského zámku, stěhoval se Amor a Psyché opět zpátky na Kynžvart,“ popsal Štefan Brštiak a doplnil, že vzácné „létající sousoší“ uvázané a zavěšené na rameni autojeřábu se pod pečlivým dohledem zkušených sochařů opatrně vrátilo do velkého sálu zámku Kynžvart balkonovými dveřmi.
„Kolem uměleckého díla dnes chodí desetitisíce návštěvníků. Hlavní návštěvnický okruh nazvaný Zámecké interiéry Metternichů, který pohled na neobyčejné dílo nabízí, je v létě běžně dostupný od úterý do neděle vždy od 9 do 17 hodin. Řada lidí ve velkém sále v průběhu prohlídky obdivuje nenapodobitelnou hru barev a světla, kterou na sněhobílém mramoru vytváří odpolední slunce, a vůbec je nenapadne, že tento něžný polibek, vážící třiadvacet metráků, mohl někdy z Kynžvartu uletět,“ dodal Štefan Brštiak.
Amor a Psyché
Sousoší s motivem známého mytického milostného příběhu vytvořil v letech 1787 až 1793 nejvýznamnější sochař italského neoklasicismu Antonio Canova (1757-1822).
Půvabným způsobem zpracoval prchavý okamžik, kdy se božský Amor něžně sklání nad Psyché, aby ji políbil a svými křídly zahnal spánek podobný smrti, do něhož Psyché upadla lstí žárlivé Venuše.
Psyché byla královská dcera, která svou neobyčejnou krásou vzbudila závist samotné bohyně lásky Venuše. Ta proto chtěla, aby dívka vzplanula láskou k tomu nejošklivějšímu člověku na světě. Venušin syn Amor, který to měl zařídit, se ale do Psyché sám zamiloval a navštěvoval ji pak tajně a nepoznán každou noc.
Nakonec velká láska mezi bohem a královskou dcerou obměkčila i bohy na Olympu. Sám Zeus propůjčil Psyché nesmrtelnost, a milenci se tak stali symbolem věčné lásky.
