„Objekt jsme pomyslně rozdělili na čtyři části. První dvě už jsou pod střechou, a to včetně mohutné věže. Třetí a čtvrtá část je zatím ve stavu, kdy se můžeme bavit o ruině. Kdysi tu bývali ustájeni koně, ale při průzkumu přišli památkáři na to, že ve zdivu jsou gotické prvky. Vypadá to, že právě tento objekt je původní zámek, který poté, co majitelé vedle přistavěli novou, modernější zámeckou budovu, převzal funkci konírny,“ vypráví František Hupka.
Ten do Kopanin přijíždí s celou rodinou „odpočívat“ z Plzně, kde pracuje. Největší radost má z toho, že se letos podařilo vyklidit spadlé klenby ve čtvrté části budovy.
„Když jsem nad tím stál, viděl jsem to tak na dva roky práce. Zbytky popadané kamenné klenby zavalily vnitřek místnosti nejméně metr vysoko. Vše jsme museli vynosit a vyvozit na kolečku ven. Bylo toho určitě dvacet kubíků,“ vzpomíná Hupka a doplňuje, že nakonec vyklízení trvalo jen dva měsíce.
„Přijeli nám s tím pomoct kluci od Bedřicha Loose z Hartenbergu a opravdu se do toho opřeli. Díky tomu teď už můžeme začít dělat bednění pro klenby v čtvrté části objektu. To chceme stihnout ještě letos. Příští rok bychom chtěli udělat v druhé polovině místnosti klenbu valenou,“ plánuje Hupka.
Ještě předtím však bylo nutné částečně ubourat severní stěnu, která byla v havarijním stavu. Špatně je na tom také východní zeď, která rovněž potřebuje nutně údržbu a statické zajištění.
Zedtwitzové byli významnou šlechtickou rodinou, která vlastnila na Ašsku rozsáhlé majetky. Pravděpodobně založili i hrádek v Kopaninách, o němž se v dobových listinách poprvé píše v roce 1537.
O půldruhého sta let později byla stavba rozšířena. Posledními majiteli byli Franz Josef von Zedtwitz a jeho syn Franz Xaver Zedtwitz, přírodovědec, spisovatel a novinář, který padl v roce 1942 u Sevastopolu.
Zámek byl v roce 1945 vyvlastněn a svěřen do správy státnímu statku. Od té doby chátral. Od roku 2010 je zřícenina zámku chráněna jako kulturní památka, práce na její záchraně začaly o rok později.
