Různá tajemství Karlových Varů, včetně ničivého požáru z roku 1759, poodhalil při noční prohlídce principál Pouličního divadla Viktor Braunreiter. Ale i on se dozvěděl jedno tajemství. Diváci mu totiž naznačili, že požár, který v roce 1759 zničil 224 domů včetně Zámecké věže a bývalé karlovarské radnice, má zaručeně na svědomí ruská švadlenka.
"Nět materiála, tovaryšči ščůčky, vazmu svíci a pajdu do skladu s hedvábím," řekla ruská švadlenka, která se předtím posilnila vodkou. Její česká kolegyně pila rum, zatímco Němka měla šnaps.
Švadlenky seděly na schodech Zámecké kolonády, které představovaly šicí dílnu domu U tří mouřenínů. Právě tam začalo podle legendy hořet. Někteří lidé při scéně na schodech řvali smíchy.
"Legenda praví, že požár nechtěně založila jedna švadlena. Ale co když byly hned tři? Karlovy Vary totiž ovládaly české, německé a ruské živly. Ale pojďme si situaci představit," vtáhl principál Viktor Braunreiter přítomné diváky do děje jedné ze scének.
Když se ptal, kdo pil na ex a kdo šel do skladu vysoce hořlavého hedvábí s otevřeným ohněm, dozvěděl se, že Ruska. "Líbí se mně, jak rychle vynášíte soudy! Nejste trochu proti Rusům zaujatí?" zeptal se principál obecenstva.
Ruská švadlenka totiž odchod pro hedvábí jen naznačila. Nakonec usnula zmožená alkoholem na schodech, stejně jako obě kolegyně. Kdo nakonec zapálil Vary, zůstane do konce světa tajemstvím.
Lidem se nová alternativní prohlídka s divadlem líbila
Hraná alternativní prohlídka města v podání herců pouličního divadla byla letos poprvé součástí oficiálního kulturního programu při zahájení 656. lázeňské sezony. Přibližně tři stovky zájemců vyšly v sobotu večer od sídla infocentra v ulici TGM přes Sadovou a Mlýnskou kolonádu až k Lützovově vile.
"Vše, co vám předvedeme, je čistá pravda, kterou v žádném průvodci nenajdete. A nakonec budete rádi, že ji nenajdete," sliboval natěšeným divákům principál.
První zastavení bylo na Sadové kolonádě. Hudební skladatel Antonín Dvořák tam vyprávěl o hudbě v Karlových Varech, spolupráci s Karlovarským symfonickým orchestrem, ale i o kontinentální premiéře své Novosvětské symfonie. Když si chtěl na něco postěžovat, tak se od Karlovaranky v kostýmu dozvěděl, že si místní obyvatelé chodí stěžovat na speciální místo - lampárnu horního nádraží.
Smíchy lidé brečeli také na Divadelním náměstí, kde maminka Ulriky chtěla po Johannu Wolfgangu Goethovi, aby jí dokázal, že je muž. Někteří účastníci nevydrželi čekat na to, až se vrátí, a se svými dojmy se svěřovali v mobilním telefonu.
"Prohlídka Karlových Varů je fakt úžasná. Máme to zadarmo i s divadlem," hlásila jedna z nadšených účastnic akce při přesunu městem. Jiřímu Svobodovi z Karlových Varů se líbilo, jak pouliční divadlo zaujalo diváky při nahlédnutí do historie lázeňského města.
Herci v kostýmech upoutali i rusky mluvící turisty. Ti sice hercům nerozuměli, někteří diváci se ale postarali o překlad. Obyvatelka Petěrburgu s přezdívkou Petěrka, která je v Karlových Varech na léčení podesáté, slíbila, že o akci napíše na ruskojazyčném serveru Vary.ru
"Škoda jen, že to trvalo dlouhých 656 let, než při zahájení lázeňské sezony přišlo divadlo, které je ochotné přes celé město táhnout rekvizity a kostýmy. Doufám, že se z toho stane tradice," řekl s úsměvem při rozchodu principál Viktor Braunreiter.
