V promrzlém baráku daleko od domova se rozhodla, že udělá něco, co jí i ostatním připomene domov a zahřeje u srdce. Když našla v odpadním koši vyhozený kus kartonu, bylo rozhodnuto. Vyrobí symbol Vánoc, betlém.
„V roce 1943 byl zřízen v malé obci Svatava u Sokolova, za války Zwodau bei Falkenau an der Eger, pracovní tábor pro ženy. Byl pobočkou koncentračního tábora Ravensbrück, později tábora Flossenbürg,“ vypráví ředitel Muzea Sokolov Michael Rund.
Podle táborových údajů přijela v transportu 17. dubna 1944 do svatavského tábora třiadvacetiletá Nadja Blaganje ze Slovinska. „Narodila se v Ljublani, víc o ní nevíme. Snad jen, že byla označena jako politický vězeň, takže pravděpodobně byla ona sama nebo někdo z jejích blízkých v protinacistickém odboji,“ myslí si ředitel Rund.
Lidská bytost se změnila na číslo beze jména
V Ravensbrücku bylo Nadje přiděleno číslo 34883 5, později dostala flossenbürgské označení 51401. Lidská bytost se tak změnila na pouhý „kus“ beze jména a jakýchkoli práv. Právě odlidštění prostřednictvím čísla bylo součástí systému koncentračních táborů. A tomu se Nadja, stejně jako spousty dalších vězněných žen, pokoušela bránit.
V tomto případě tím, že v prostředí tak nepřátelském a nehostinném vytvořila jeden ze symbolů nejkrásnějších svátků v roce, betlém s Ježíškem, Marií a Josefem. Použila na něj papír z Němci vykradeného balíčku a odpadový karton, jehož zbytek našla v koši. Z kousků slepila stáj, stříšku a začala kreslit.
Bílou pastelkou ztvárnila zde nejen Svatou rodinu, ale i vzpomínky z domoviny. Postavy v slovinském kroji, matku s dítětem, partyzána s puškou na zádech, modlící se shrbenou stařenu. V kolébce uprostřed stáje leží malý Ježíšek. Vedle klečí svatá Marie a na pravé straně stojí s holí svatý Josef. Nad Ježíškem svítí bílá hvězda s nápisem „PAX“ nesená andělskými křídly.
„Mír by měla přinést pěticípá hvězda, symbol jak americké armády, tak i slovinských partyzánů. Okno ve stáji je zamřížované, připomíná vězení. Na pravé straně se pak modlí žena ve vězeňském modrobíle pruhovaném oblečení, ale výhled do stáje jí zakrývá vysoká zeď. Žena je označena červeným trojúhelníkem, jež nosili na oblečení političtí vězni. Možná tady nakreslila Nadja samu sebe,“ uvažuje ředitel Rund, který se událostmi ve Svatavě důkladně zabýval.
Podařilo se mu shromáždit výpovědi zajatkyň, které vzpomínaly na Vánoce 1944. „Ten den jsme nedostaly k jídlu ani řepu nebo plátek salámu či lupínek margarínu. Pouze polévku z něčeho, co vypadalo jako špinavá voda. A k tomu 10 deka chleba. V esesácké kuchyni se ale vařilo normálně maso,“ uvedla tehdy Lída Smrhová, ravensbrückské vězeňské číslo 37542.
Bývalá svitavská vězeňkyně Pavla Břenková uchovala sváteční dny také ve své paměti. „Vzpomínám si velice dobře na Vánoce 1944. Celý den jsme musely pracovat a potom jsme stály až do tří hodin do rána na apelplace.“
Nadja měla štěstí. Přežila koncentrák i pochod smrti. V roce 1975 přijela do Svatavy společně s dalšími ženami z bývalé Jugoslávie. Nadja Blaganje-Lennasi s sebou přivezla svůj betlém a darovala jej pracovníkům někdejšího památníku ve Svatavě.
Po roce 1990 byl betlém a další předměty připomínající temnou minulost lokality instalovány v přesunuté pamětní síni sokolovského muzea, které sídlí v prostorách zámku v Sokolově.
