„Pracujeme s číslem přibližně osmi tisíc lidí,“ uvedl hejtman Petr Kulhánek.
Vzhledem k tomu, že do republiky přicházejí zejména matky s dětmi a senioři, je práce schopná přibližně polovina z nich. A řada z těch, kteří původně přišli, se podle hejtmana buď vrátila zpět do své vlasti, nebo se v rámci republiky přesunula jinam. Tato migrace se odráží i u zaměstnavatelů.
Například v Lázeňských lesích Karlovy Vary ještě před nedávnem pracovalo na pozicích lesních techniků deset uprchlíků. Ředitel společnosti Stanislav Dvořák předpokládal, že by někteří mohli zůstat i nastálo. To se ovšem v posledních dnech ukazuje jako liché. „Zůstali čtyři,“ konstatoval Dvořák. A noví se nehlásí. Správce lázeňských lesů by přitom dokázal takto zaměstnat až třicet lidí.
Podle statistik Úřadu práce se od března, kdy uprchlická krize začala, podařilo k 23. červnu zaměstnat v kraji 2672 uprchlíků. „Na Karlovarsku jich je 817, na Sokolovsku 350 a na Chebsku 1050. Fakt, že na Chebsku je jich nejvíce, je dané firmou DHL, která je zde největším zaměstnavatelem,“ upřesnila Lenka Mansfeldová, ředitelka Krajské hospodářské komory Karlovarského kraje.
Tato statistika je podle ní překvapivá. „Nedávno jsme měli celorepublikové setkání organizací, které řeší zaměstnávání uprchlíků. Z něj vyplynulo, že v Moravskoslezském kraji, který je třikrát větší, našlo pracovní uplatnění méně uprchlíků než v Karlovarském,“ konstatovala ředitelka.
Z toho podle ní jednoznačně vyplývá, že úspěšnost při hledání práce pro ukrajinské uprchlíky je v regionu značná. „Je řada firem, které využívají této možnosti. V poslední době se ale i ony potýkají s odchodem ukrajinských zaměstnanců zpět do jejich vlasti,“ podotkla Mansfeldová.
Právě krajská hospodářská komora přitom sehrála důležitou roli při zprostředkování práce. „Uprchlíky jsme se s potenciálními zaměstnavateli snažili zkontaktovat už v rámci KACPU, kde jsme měli otevřený takzvaný JobPoint. Po přestěhování do nových prostor už ale na něj nezbylo místo,“ uvedla.
Zatím ale stále ještě funguje kontaktní místo přímo v sídle Krajské hospodářské komory v Chebu. To podle ředitelky vyhledávají řádově jednotlivci. Komora však pro běžence připravila i jiné možnosti, jak se na západě Čech uplatnit. Jedním z nich byl kurzy o podnikání. „Chceme na nich ukrajinské zájemce o podnikání především seznámit s legislativou. Co musí splnit a na jaké úřady musí dojít, jaké jsou možné právní formy podnikání a jejich výhody a nevýhody,“ vysvětlila Mansfeldová.
Problémem při zaměstnávání ukrajinských běženců může být v prvopočátcích jazyková bariéra. Tu se snaží odbourat řada institucí i podnikatelů. „Pořádáme pro Ukrajince zdarma kurzy češtiny,“ řekl Jan Kronika, ředitel karlovarského hotelu Čajkovskij. Podle něj nesou podobné snahy své ovoce. „Aktuálně jednáme o možnosti zaměstnat jednu ženu na pozici masérky,“ řekl.
Jazykové kurzy pořádá i hospodářská komora. „Mohli jsme je uspořádat díky finanční podpoře od Nadace Rotary a Karlovarského kraje,“ vysvětlila Lenka Mansfeldová. A zájem o ně je obrovský.
Ukázali Ukrajincům, že tu nejsou sami
Zapojit ukrajinské uprchlíky do života ve městě, pomoci jim překonat válečná traumata a navzájem je seznámit. To bylo cílem akce, která se uskutečnila v komunitní zahradě v Chebu. Pečení v obecní peci doprovodila ochutnávka na místě připravených ukrajinských pokrmů.
„Snažíme se do společnosti integrovat lidi z ukrajinské komunity. Chceme jim ukázat, že nejsou sami. Mnoho z nich má deprese a těžce se vyrovnává s tím, že museli opustit domovy, že kolem nich umírali lidé, jejich sousedé. Proto dnes společně vaříme a doufáme, že nad jídlem si lidé popovídají, budou mít hezký den a děti si najdou nové kamarády,“ uvedla jedna z organizátorek akce Kateryna Filip.
K jídlu se podával banoš, což je zapečená kukuřičná kaše s brynzou a škvarky či tradiční boršč. Na místě ukrajinské ženy tvořily pelmeně a vareniky, což jsou taštičky plněné masem nebo zelím. Nechyběly ani sladké tvarohové syrniky.
