Památka v Pomezné je posledním pozůstatkem kdysi kvetoucí vesnice, která musela ustoupit železné oponě. Panské sídlo ale dostalo šanci na záchranu.
„Střecha je zatím pouze provizorní, ale díky tomu je nyní, po dvou letech, konečně možné říct, že jsme zvrátili havarijní stav památky,“ spokojeně říká Petr Jaška a dodává, že na zbytky bylo nutné místy dozdít téměř tři metry zdiva, které se působením věků rozpadlo. Věž se také v horní části opět pyšní původními střílnovými okny.
„Střecha zabrání zatékání vody do zdiva, do základů a do sklepů, které jsme zde našli. Pamětníci tvrdí, že bývaly ve dvou úrovních, my jsme ale objevili jen jedno patro. Nyní bude věž dva roky vysychat. Možná už příští rok bychom přistoupili ke spárování, podobně jako se to nedávno dělalo na zdi hradního paláce Chebského hradu,“ přibližuje Jaška s tím, že posadit na věž trvalé zastřešení ještě chvíli potrvá.
„Nebyla to ledajaká střecha. Byla to unikátní vysoká a příkrá několikapatrová konstrukce, krytá pálenými taškami. Obnovit ji nebude jednoduché,“ popisuje Jaška, který se v mezidobí plánuje věnovat sousednímu stavení, jehož základy odkryl archeologický průzkum.
„Interiér toho chléva byl velmi zajímavý. Našly se tu povalové podlahy, koryta, ale i rozvody vody a smaltovaná pítka pro dobytek. Uvidíme, co objevíme dál. Ještě to není celé odkryté,“ konstatuje Jaška, který ve snaze obnovit část zaniklé vsi našel nečekané spojence z druhé strany hranice.
Více než osmdesátiletý Erwin Rupprecht, který byl po válce z této lokality odsunutý prakticky jen na druhý břeh řeky Ohře, jež zde tvoří přirozenou hranici, mu vyprávěl, jak vesnice tehdy vypadala. Odezvu našel i na radnici ve Schirndingu. „Na půdorysu této budovy bych chtěl začít s obnovou. Dům, který zde vznikne, by mohl být základem pro pozdější muzeum této lokality, která je v rámci republiky unikátní,“ naráží Jaška na fakt, že po vysídlení pohraničí a vztyčení železné opony přišly ke slovu buldozery a všechny stavby srovnaly se zemí.
Historická věž, která možná pamatuje 12. století, přežila jakoby zázrakem. „Pozůstatky osídlení jsou viditelné dodnes. Právě teď, v zimě, jsou všude kolem dobře znatelné základy tehdejších domů. Z řeky vyčnívají dřevěné piloty, na kterých stával most, a uprostřed lesa najednou člověk narazí na ovocný sad. Ta krajina vypadá jako začarovaná. A přitom ještě po válce tu bylo živo. Svědčí o tom řada artefaktů, které se v okolí našly. Právě ty bych chtěl v muzeu vystavit,“ doplňuje Jaška, jehož prarodiče v bývalé vísce Pomezná koupili chalupu i se zbytky středověké tvrze.
Paradoxem je, že přestože stavba v katastru nemovitostí nebyla evidovaná a tedy oficiálně nestála, byla už v květnu 1958 zapsaná do seznamu kulturních památek. „Protože letos to bude šedesát let, co je tvrz památkou, chtěli bychom v květnu uskutečnit první akci pro veřejnost. Součástí slavnosti by měla být archeologická přednáška, vystoupení šermířů a možná i malý historický jarmark. Uvidíme,“ plánuje Jaška.
Někdejší obec Pomezná, německy Markhausen, leží severozápadně od města Cheb na levém břehu řeky Ohře prakticky na hranicích Čech a Bavorska. První písemnou zmínku o obci se podařilo doložit už v roce 1225, kdy se v listinách objevují jména bratrů Konráda a Berchtolda z Markhausen.
V roce 1424 zde stojí pět velkých a šest menších statků, čtyři malá hospodářství a mlýn. Kolem roku 1800 má Pomezná už více než 120 obyvatel a dvaadvacet usedlostí. Po válce byli obyvatelé nuceně vysídleni a o pár let později opuštěné domy srovnaly se zemí radlice buldozerů. V roce 1976 byla obec Pomezná úředně zrušena.
