Ještě loni lidé jezdili pro minerálku pramene Anita u Nebanic s kanystry. Letos je vydatnost Anity tak malá, že sotva stačí na uhašení žízně výletníků z nedaleké cyklostezky. Nedostatkem vody ale trpí i další zdroje. Prameny vysychají, lidem mizí voda ze studní.
Právě pramen Anita je příkladem, že se spodní vodou není něco v pořádku. Ještě v 60. letech minulého století byla její vydatnost taková, že tu místní národní výbor nechal postavit stáčírnu.
Minerálka, kterou tehdejší výzkumný ústav balneologický zařadil mezi nejlepší minerální vody na území Čech, se objevila na trhu pod názvem Mirelka. Po zhruba dvaceti letech stáčírna skončila. Dnes už ji připomíná jen základová deska.
"Pramen je rok od roku slabší. Pamatuji dobu, kdy jsme vodu brali do kanystru. Ale letos teče opravdu téměř po kapkách," stěžuje si jeden z místních a proti slunci pozoruje poloprázdnou PET láhev, kterou se snaží naplnit.
"Letošní počasí je extrémně suché. Nejprve teplá zima bez sněhu, pak horké jaro beze srážek. Teď zas přívalové deště, které ale stečou po povrchu země a odtékají pryč. Voda se nevsakuje a hladina spodní vody tak klesá," potvrzuje Svatopluk Čech, který se studnařstvím, prameny a vodou na Chebsku zabývá už více než padesát let.
"Kromě počasí za to může i člověk. Už Karel IV. moudře nařídil, aby lidé u každé vesnice zakládali rybníky. Ty jsme ale vysušili, potoky narovnali, zasadili nevhodné stromy. Vodu tak v krajině nic nedrží," poznamenal Čech.
I když podle dosavadních výsledků nebylo nikdy žádné minulé století vyloženě suchem silně zatížené, problémy s nedostatkem vody existovaly. Vědci zjistili, že například v šestnáctém století bylo sucho četnější a jeho dopady výraznější než jindy.
"Sucho v tom šestnáctém století mělo samozřejmě trochu jiné projevy než dnes : byl nízký výnos, nebyla píce pro koně. Projevovalo se to například i delší dojezdovou vzdáleností do mlýnů, které nemohly mlít, protože neměly vodu. Sedláci museli jezdit až čtyřicet kilometrů, což byla tehdy velká vzdálenost," vysvětluje bioklimatolog Miroslav Trnka z Mendelovy univerzity a Centra výzkumu globální změny Akademie věd.
Neklidné Chebsko
Jedním z důvodů úbytku vody v pohraničí je patrně i tektonická činnost Země.
"U nás na Chebsku navíc může vysychání zdrojů vody souviset se zemětřesením," upozorňuje Svatopluk Čech. Jeho slova potvrzují události z let 1985 - 86, kdy se země na Chebsku silně otřásala.
Nejsilnější otřes měl tehdy podle Richterovy stupnice magnitudo 4,6. A ve Skalné, Dolním Žandově, Novém Kostele, Plesné a dalších obcích se pak na nějaký čas ztratila voda ze studní.
Na problémy s úbytkem vody upozorňují odborníci už několik desetiletí. Přírodní zdroje vysychají a studny je třeba hloubit stále víc.
"Podzemní zásoby se tenčí. Neprší, je málo sněhu. Také lidé víc spotřebují, vrtají se nové studny. Problém je, že nevíme, kolik vody máme k dispozici. Potřebovali bychom zásoby zmapovat. Jinak není možné určit, kolik studní si ještě můžeme dovolit, aby se voda neztratila. To by pak neměl vodu nikdo," varuje vedoucí oddělení životního prostředí města Cheb Radek Sobotka.
Podle odborníků nebude jiné cesty, jak se účinně bránit nedostatku vody, než výstavba nových nádrží.
