Dnes už má za sebou první akci, kterou sám zorganizoval. Jeho bojkot pochodu Nesmrtelného pluku byl vyslovením názoru té části mladé generace mileniálů, která nechce zapomenout na svou historii a která se chce bránit jejímu zneužívaní.
Pochod Nesmrtelného pluku vznikl jako pietní akce, která měla uctívat padlé ruské vojáky. Ale po pár ročnících se z pochodu stala především propaganda putinovského režimu. Organizátoři začali rozdávat fotky papalášů každému, kdo měl zájem nést v průvodu tvář člověka, se kterým nebyl nijak spřízněný.
Zdánlivě pietní akce se dostala i do Karlových Varů. Zde šel průvod už podruhé. A právě to vyburcovalo Štěpána Hýska k naplánování prvního vlastního protestu. „Tehdy jsem se dozvěděl o pochodu, ale už ne o protipochodu. Tak jsem se rozhodl ho zorganizovat,“ vzpomínal Hýsek.
Tehdy prý nebylo složité takovou akci naplánovat, ale bylo to tolik práce, že v pozdější fázi vytvořil tým, se kterým vše koordinoval. Z pohledu organizátora akce se na vlastní kůži seznámil i s tím, jak je těžké získat si lidi. „Záleží na tom, kolik lidí se o akci dozví. Je to velmi individuální. Záleží taky na prostředí a spoustě dalších aspektů,“ uvedl.
Demokracii není třeba zachraňovat, ale ochraňovat, míní básník
Jako účastník demonstrací se často setkává i s negativními reakcemi okolí. „Konfrontace jsou velmi běžnou součástí protestů a když nedojde ke konfrontaci, tak alespoň k provokaci,“ vypozoroval.
S demokracií to podle něj není v zemi tak špatné, aby bylo třeba ji zachraňovat. „Určitě je ale třeba ji ochraňovat, neboť bývá různými způsoby ohýbána. Ať už je to zneužití svobody slova ve prospěch populismu či propagandy a nebo prezidentovy kreativní způsoby využití ústavy,“ popsal Hýsek.
Za největší problém považuje šíření stále většího počtu dezinformací. „Je třeba, abychom naše spoluobčany dohnali k větší míře kritického myšlení,“ vysvětlil své počáteční pohnutky.
Štěpán je ve svých třiadvaceti letech už ostříleným demonstrantem. Zákonitě se mu ale nevyhnou ani trapasy. „Mám jednu úsměvnou historku, která se odehrála v Praze. Zkrátka jsem si mírně spletl jednu demonstraci a skončil jsem mezi určitou sortou levicových extrémistů, což jinak byli velmi milí lidé a jejich akce byla ještě ke všemu zábavná. V některých věcech těmto levičákům musím i vyjádřit souhlas či podporu, ale jinak nejsem radikálně vlevo, dá se však říct, že jsem radikální liberál. To mne však neposouvá automaticky ani na jednu stranu,“ popsal Hýsek.
Poslední dobou uvažuje o tom, že své snažení posune zase o kus dál. Možná vstupem do politiky. „Přemýšlel jsem o tom. Otázkou však zůstává, zda by se skutečně rozšířily možnosti něco měnit. Nejvíce mi vyhovuje pozice nezávislého aktivního občana,“ dodal. Věří, že jeho současné politické aktivity ze strany občanů mají smysl.
