Dudova tvorba je inspirovaná surrealisty jako byl Dalí, ale i hudbou a filmem. „Největším úspěchem je, že pořád kreslím, a ještě jsem se nezbláznil,“ řekl umělec. Výstava je k vidění až do 17. července na Staré radnici v Ostrově.
Proč si říkáte Jeremy Famir?
Tento pseudonym jsem si zvolil kvůli písni Jeremy od Pearl Jam a Famir je má přezdívka z útlého mládí. A protože to bylo zvláštní, tak jsem ji použil.
Co vás jako samouka přivedlo k malbě?
Jsem do toho fanda. Mám rád Vetřelce od Hanse Ruedi Gigera, stejně tak mě fascinuje surrealismus a Salvador Dalí. Ale hlavně hudba. Mám rád tvrdou hudbu, především metal. Za komunismu mě obaly desek inspirovaly. Bylo to tehdy něco úplně jiného než například Josef Lada.
Jak se za tu dobu, co tvoříte, vyvíjel váš styl?
Pracuji pořád. Snažím se kreslit každý den. A toto nějak neřeším. Styl se zdokonaluje sám. Myslím si, že je to o práci.
Co vás na téhle formě vyjádření nejvíc baví?
Ta svoboda. To, že máte bílý papír a můžete stvořit úplně cokoliv bez jakýchkoliv omezení. Stejně jako hudebník, když skládá, tak má vlastně neomezené možnosti.
Omezuje vás u malby něco?
Snad jen ten papír a technika.
Stalo se, že jste dostal nápad a pak jste zjistil, že ho technicky není možné provést?
Ani ne. Většinou o námětech ani nepřemýšlím. Začnu nějakým detailem a pak si malba začne žít vlastním životem a tvoří se sama. Málokdy si zvolím téma a udělám ho. Z devadesáti procent je to náhoda.
Co je na tom nejtěžší? Stane se vám, že si sednete a nic se nestane?
Málokdy. Když už na to dojde, tak dělám něco jiného. Hraji v kapelách, kouknu na film. Odložím to a neřeším, než bych se do toho nutil. Ale stává se to opravdu málo. Mě perokresba baví a také u ní relaxuji.
Kdy nejčastěji malujete?
V noci, když nevstávám do práce. Přes den mě to nebaví.
ProfilRadim Duda aka Jeremy Famir Narodil se 18. 9. 1973 Velkým vzorem mu je zesnulý polský malíř Zdzisław Beksiński nebo Salvador Dalí. Sbírá knihy Edgara Allana Poea. Navrhoval grafický design triček pro letošní ročník metalového festivalu Brutal Assault. Hudebním vzorem mu jsou Black Sabath. |
Co považujete zatím za svůj největší úspěch?
Myslím si, že úspěch je, že pořád kreslím, a ještě jsem se nezbláznil. (smích) Jinak to nijak nekategorizuji. Ilustroval jsem herní knihu ve Francii. Vydělal jsem si tím nějaké peníze, ale za úspěch to nepovažuji. Také jsem udělal pár obalů desek několika kapelám. Ale většinou je to nezávislá scéna. Není to o penězích, kdy za to dostanu symbolických dvacet euro, tak za ně nakoupím další gramofonové desky.
Takže je to spíše určitý druh umělecké výzvy?
Když se mi kapela líbí, tak proč ne. A hlavně pro mě je to zviditelnění. Když uděláte obal kolumbijské kapele, tak aspoň okruh jejich známých se o vás dozví. (smích)
Plánujete v současnosti nějaký projekt?
Měl jsem teď tři výstavy za sebou, což je u mě dost nezvyklé. Takže si dám tak dva roky pauzu, kdy budu tvořit a pak uvidím, jestli mě někdo osloví. Ale většinou to neřeším. Není to o tom, že bych musel za každou cenu vystavovat. Popravdě mě to ani moc nebaví.
Máte nějaký tvůrčí sen?
Abych nemusel chodit do práce a mohl jenom tvořit. To je asi jediné. Nebo, že by mě pověsili do Národní galerie, když tam teď není Knížák. (smích) Možná by to šlo.
Máte nějaký umělecký vzor?
Mám. Zdzisław Beksiński, polský malíř. Je sice už po smrti, ale ten mě oslovil hodně. Žil ve Varšavě na nějakém sídlišti a byl celý život zavřený v bytě a tvořil. Dokonce o tom natočili i film. Nikdo ho nezná. Podle mě je ještě lepší než Giger. Má hodně náboženská témata. Nevím, jestli je to tím, že byl Polák a byl tím obklopený. No a on bydlel v tom bytě a kupoval další a další byty. Ty pak probourával mezi sebou a ten film je o tom, jak všichni kolem něho umřeli. Manželka, matka, syn a on sám skončil tak, že ho ubil nějaký skinhead kvůli pár drobným. To je takové tragické, což mě vždycky bavilo.
Co ještě vás bavilo?
Prokletí básníci a ta tragičnost, kdy člověk tvoří a lidi do něho kopou. On umře a najednou ho všichni začnou velebit. Tak to asi ale je.
Čím se necháte inspirovat? Vím, že jste říkal, že si sednete k papíru a malujete. Ale i tak, nějaká inspirace tam přece být musí.
Hudba. Film. To mě asi nejvíce ovlivňuje.
Máte nějaký oblíbený motiv, který se opakuje?
Havrana, měsíc a smrt.
To zní jako báseň od Edgara Allana Poea.
Poea sbírám. Mám jeho knížky, všechna vydání. Možná bych chtěl jednou ilustrovat jednu z jeho knih.
Nejde se nezeptat na vaše tetování. Navrhoval jste si je sám?
To jsou staré věci z doby, kdy jsem poslouchal hardcore. To k té komunitě patřilo, ale dnes se z toho stal pop. Ale je pravda, že jsem chvíli i tetoval, ale nebavilo mě to.
Stane se, že k vám někdo přijde a chce návrh tetování od vás?
Stalo se mi to. Tetoval jsem i pár svých známých, ale chtěl jsem tetovat jen své náměty. Udělat návrh není problém. Perokresba se k tomu nabízí.
