Cílem zajímavého výletu může být i jinak celkem nezajímavá obec Údrč, zemědělská osada se zhruba stovkou obyvatel, kterou většinou lidé znají, pokud ji vůbec znají, jako vesnici na cestě k poutnímu kostelu Navštívení Panny Marie ve Skocích.
Údrč toho opravdu moc nenabízí. Nepočítáme-li poněkud stranou obce ležící zámek, který po požáru na sklonku 19. století ztratil svou funkci i barokní podobu a dnes slouží jako veřejnosti nepřístupný hospodářský dvůr, je jedinou historickou stavbou ve vsi kostel, zasvěcený, jako jeden z mála v Čechách, svatému Linhartovi.
Světec, který byl podle legend jako svatý uctívaný už za svého života na počátku 6. století, je patronem především zajatců, ale i sedláků, stájových čeledínů, stájí, dobytka a koní, zámečníků, kovářů, vozků, nosičů břemen, bednářů, obchodníků s ovocem, horníků, a dokonce šestinedělek a pomáhá proti bolestem hlavy a duševním chorobám. Jeho jméno patří u nás k poměrně častým příjmením (konec konců se jím honosí i autor článku), jako křestní jméno ale není v češtině používáno. V církevním kalendáři ale jméno uvedené je, svátek sv. Linharta připadá na 6. listopad.
Farní kostel sv. Linharta byl v Údrči postavený patrně v polovině 14. století, první písemná zmínka o něm pochází z roku 1384. Původně gotický kostel byl ve 30. letech 18. století přestavěný v barokním slohu a v roce 1734 k němu byla přistavěná nová věž, která po zásahu bleskem dne 5. srpna 1783 vyhořela a v roce 1785 byla zastřešena nízkou stanovou střechou.
V roce 1788 byly ve věži zavěšené tři zvony přenesené sem ze zrušeného pražského barnabitánského kláštera na Hradčanech. Dva větší pocházejí z dílny pražského zvonaře Nikolause Löwa a jsou datované roky 1653 a 1657, nejmenší zvon z dílny pražského zvonaře Antonia Schönfeldta z roku 1712 v roce 1903 nahradil nový nejmenší zvon, který dodal chebský zvonař Hans Pistorius.
Kostel sloužil zdejším farníkům, ke kterým patřili kromě lidí z Údrče i katolíci ze vsí a osad Herstošice, Jesínky, Knínice, Polom, Ratiboř, Těšetice a Valov, až do konce druhé světové války. Po nuceném vystěhování zdejšího obyvatelstva po roce 1945 přestal být udržován a rychle zchátral až na hranici havarijního stavu. Před úplnou zkázou ho zachránila oprava střechy v roce 1963, k větším opravám se ale přistoupilo až po pádu komunistického režimu v listopadu 1989.
Zásluhu na zmrtvýchvstání kostela sv. Linharta mají především sami obyvatelé Údrče včetně těch bývalých, hodně pro myšlenku věci udělala kampaň herců pražského divadla Ypsilon v čele s jeho principálem Janem Schmidem. V květnu 1994 byl kostel zapsán do seznamu státem chráněných památek, v roce 1997 se začal opravovat, v roce 1998 v něm byly po několika desetiletích obnovena mše a v září roku 2009 zde slavnostní mši na podporu obnovy celebroval plzeňský biskup Mons. František Radkovský a kostel mohl být prohlášený za zachráněný.
Zajímavou historickou památkou Údrče je středověký smírčí kříž, zazděný z vnější strany do ohradní zdi kostel obklopujícího a už dávno zrušeného hřbitova. Původní stanoviště kříže není známé, neví se ani, kdo a proč ten kříž z hrubozrnného pískovce vysekal, a už vůbec nic se neví o tom, od kdy a proč je tady zazděný. V soupisech pečlivých německých badatelů z konce 19. a první poloviny 20. století není o nějakém kříži v Údrči ani zmínka.
Kříž se ukrýval pod omítkou
Známý je pouze příběh jeho znovuobjevení, a ten stojí za vyprávění: Stejně jako u mnoha jiných nálezů neznámých křížů, i tady pomohla náhoda. Kříž usazený v ohradní zdi asi tři metry vpravo od klenutého vchodu bývalého hřbitova byl dlouho, pravděpodobně už od klasicistní přestavby areálu koncem 18. století, skrytý za omítkou a nikdo o něm nevěděl.
Po druhé světové válce, kdy byla i do Údrče zavedena pravidelná autobusová linka, byla právě v těchto místech zřízena autobusová zastávka s takovým tím ohyzdným plechovým přístřeškem, které v té době „zdobily“ kdejakou vesnici. Mezi přístřeškem a ohradní zdí hřbitova zůstal volný prostor, široký akorát tak na to, aby si tam chlapi čekající na spoj mohli „odskočit“. Následky se projevily po letech, když se na konci roku 1977 v Údrči rozhodli čekárnu přemístit o pár metrů dál. Letitým „odskakováním“ narušená omítka se začala odlupovat a odhalovat kamenné zdivo, ve kterém se zřetelně rýsoval náznak kříže.
Bylo to opravdu jen náhodou, že právě v té době, 16. ledna 1998 se ve vsi zdržoval objevitel mnoha zdánlivě ztracených smírčích křížů Jaroslav Dietl, jehož pečlivému zraku nemohla taková věc uniknout. Hned druhý den a po dohodě s administrátorem Farního úřadu v Bochově přijel do Údrče s potřebným nářadím a po pár minutách byl kříž odkrytý celý. Při celkové opravě ohradní zdi v následujícím roce byla ke kříži přiléhající část zdiva pečlivě do hloubky vyspárovaná, aby kameny nevypadávaly, a kříž tak dnes můžeme obdivovat v celé jeho (byť pouze ploché) kráse.
